Filmař v roušce – 4. díl

„U nás je krize furt, svět nás akorát dohnal,“ píše producent Radim Procházka ve svém deníku z doby karantény. „Nejen s filmováním se teď dějí historické věci, které je třeba dostat na papír. Tak jsem se dohodl s redakcí dok.revue, že svůj blog začnu psát každodenně a jednou týdně zápisky zveřejním.“

Nesouhlasné gesto hlavního amerického epidemiologa Anthonyho Fauciho při proslovu prezidenta Donalda Trumpa se stává ikonou a dostalo se i na trička

5. dubna: Přesné součty nepřesných čísel

V neděli na mne najednou doléhá generální únava. Po skoro třech týdnech, kdy stres a vzrušení udržovaly tělo v provozu, hlava žádá odpočinek. Chvilku si člověk samozřejmě v posteli zauvažuje, jestli už to není ten koronavirus, přestože aktuální příznaky velice dobře zná. Dostavují se, když přivezete dítě z lékařské pohotovosti, položíte ho do postele a dáte mu první dávku léků nebo když doděláte film a odevzdáte ho do postprodukce.    

Únava se dostavuje v celé společnosti. Země si zvykla na kosmonauty hlídající vjezdy do nemocnic, zahalené obličeje kolemjdoucích i zprávy o počtu nakažených a mrtvých. Mám pocit, že ve veřejné debatě už jsou slyšet jenom dva extrémní hlasy, které na té či oné straně barikády činí jednoznačné závěry na základě všech těch přesných součtů nepřesných čísel. Jedni jsou pro zákazy a druzí proti nim. Jedni argumentují pouze veřejným zdravím, druzí jenom ekonomikou.
 

Graf znázorňující postup nákazy koronavirem v Itálii od 25. února do 7. dubna. Foto: Ste Valentini/Wikimedia Commons 

6. dubna: 10 950 korun

Netrpělivě očekávané zprávy ze sušického domova důchodců jsou tady. Vybralo se přes deset tisíc korun a nějaký podnikatel sám koupil druhou televizi a doručil ji do domova, takže vybrané peníze budou moci jít na jinou užitečnou věc. Domlouváme se s paní vedoucí, že na Facebook to zatím psát nebudeme, protože si nechceme znovu číst moudré rady, za co by bylo nejlepší získané peníze utratit. 

K happy endu se přiblížila i moje snaha nějak pomoci v Praze. Náš volný byt využije dobrovolník z Rakovníka, který v jednom vinohradském hostelu pomáhá s ubytovanými bezdomovci. Pracuje pro jednu z mnoha nevládních organizací, bez kterých by se stát neobešel při zvládání mimořádné situace. Zprávy ale jako vždy chodí ve zvláštních komplementárních dvojicích, takže hned nazítří hřímá Václav Klaus mladší v parlamentu, že je nutné skoncovat s „nesmyslnými neziskovkami“. 

7. dubna: Náhody profesora J. K.

Valná e-hromada Asociace animovaného filmu. Při promluvě našeho neformálního šéfa, producenta Michala Podhradského, o tom, jak je náš obor dlouhodobě podfinancovaný, se mi vybavuje citát z filmu Rodina je základ státu, který jsem dělal s režisérem Robertem Sedláčkem. Jiří Vyorálek v roli učitele tam říká tuneláři s lidskou tváří v podání Igora Chmely: „U nás ve školství je krize furt, svět nás akorát dohnal.“ Řekl bych, že to u nynější pandemie platí nejen pro animaci, ale i pro dokumentární tvorbu. Jsme často nuceni dělat věci zadarmo, špičkové odborníky zaměstnávat pod cenou a mnoho filmů vzniká z čirého nadšení. Ideální výbava pro nouzový stav! Michal má ale oprávněnou obavu, že budou mnoha firmám chybět výnosy z reklamních zakázek, které pomáhaly financovat dlouhodobý chod animačních studií. Animace se totiž velmi liší od všech ostatních druhů filmu v tom, že si tvůrce musíte udržet měsíce a roky. V jejich specializovaných oborech není moc jiných příležitostí. Třeba klasickou loutkovou animaci dělají v Česku kontinuálně jen čtyři studia. Animátoři často nenajdou práci u jiné produkce a jsou nuceni zcela změnit obor. K animaci už se pak vracejí jen těžko.

Parlament večer prodlouží výjimečný stav do konce dubna. Vláda lidem zřejmě jako kompenzaci otevře hobby markety, kde se na Velký pátek začínají tvořit fronty. Fotograf David Macháček píše, že jeho hobby jsou knihy, a proč tedy jeho „hobby markety“ zůstávají zavřené. Už dříve na tohle konto někdo vtipkoval, že knihkupectví jsou přece kromě předvánočního času po celý rok poloprázdná a že tam rozhodně nehrozí nadměrná koncentrace osob.
 

Historik Jan Křen. Foto: NoJin/Wikimedia Commons
 

Umírá historik Jan Křen, první oběť koronaviru, kterou jsem osobně znal. Dělal jsem s ním ještě jako student žurnalistiky jeden ze svých prvních novinových rozhovorů. Pojmenoval jsem ho Náhody profesora Jana Křena. Asi jsem chtěl postihnout skromnost, se kterou vystupoval a líčil svůj život... Zkušenější editor přejmenoval „náhody“ na „národy“, protože doménou pana profesora byly česko-německé vztahy. Asi to bylo vhodnější... Křen byl jednou z těch formativních a iniciačních osobností, které mi na začátku devadesátých let změnily život na Fakultě sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy. Vedle historiků Jiřího Raka a Jana P. Kučery, sociologa Miloslava Petruska či ekologa Josefa Vavroušky. Zasloužil se o rehabilitaci politických vězňů na začátku šedesátých let i o rehabilitaci mého středoškolského pohledu na moderní dějiny. Spoluzaložil na FSV nová teritoriální studia, která jsem bohužel nedostudoval. Stýkání a potýkání s ním bylo povznášející.

8. dubna: Láska za časů korony

Česká televize (ČT) oznámila natáčení prvního hraného projektu inspirovaného koronavirem. Tleskám té odvaze a pružnosti. Scenárista Comebacku a kreativní producent ČT Tomáš Baldýnský a jeho tým začne po Velikonocích točit Lásku za časů korony. Bude to rychloobrátkové zboží, na konci dubna se má vysílat. Šibeniční výrobní termíny mne ale tolik nefascinují, ty spíše vzbuzují obavy. Úžasná je rychlost, se kterou se dostane hraný námět do veřejnoprávní výroby. Předpokládejme, že to Tomáše napadlo až po vyhlášení nouzového stavu, takže od nápadu k realizaci uběhne maximálně měsíc. Jako nezávislý producent běžně prosazuji a financuji látky dlouhá léta. U přírodopisného filmu, který právě dofinancovávám, mi to v ČT bude trvat při troše štěstí od prvního kontaktu rok a půl. A to nabízím volné pokračování úspěšné Planety Česko. Jsme běžci vytrvalci. Mít možnost něco si „střihnout“ takhle ze dne na den je „vlhký sen“ každého producenta. Tady to umožňuje Baldýnského pozice uvnitř televizních struktur, jeho výrazná osobnost, ale taky komediální žánr. Detektivka by asi taky prošla, ale psala by se o něco déle. Na něčem umělecky náročnějším by si však vylámal zuby i Carlo Ponti. Ale od toho jsme tady my, nezávislí producenti, abychom látky vyvíjeli samostatně, a Česká televize nám s tím často pomáhá. Jen na to prostě nemáme tak silné zázemí, abychom mohli za měsíc vysílat. I když zpátky ke komedii! Právě jsem si uvědomil, že Republika Blaník vysílala díl o koronaviru už na začátku března. A to je dílo nezávislých producentů od A do Z.

9. dubna: #SpoluToZvládneme

V Analýze dopadů bezpečnostních opatření na audiovizuální průmysl moje nápady na vládní dotace přímo na dokumentování pandemie ve stylu programů new deal nejsou. Kolega Vráťa Šlajer mi vysvětluje, že je lepší nepřicházet s ničím nesystémovým, protože na to teď nikdo nemá čas. Jde o to, abychom naplnili fungující systém prostředky a dotahovali rozjeté věci. Když to projde, budou peníze i na dokumenty (o koronaviru). Má pravdu, předseda! Je to vůči politikům praktický a taktický postup. Zvlášť když na vrcholku pyramidy sedí předvídatelný a předvídající premiér Andrej Babiš, o jehož projevech k národu napsal filozof a publicista Petr Fischer, že je na nich „nejzajímavější, že nikdy ničím nepřekvapí, protože jen naplňují marketingový rámec. Osobitost nula“. Ano, Petře, akorát že jeho nejnovější preference atakují 35 procent. 

Ve zmíněné Analýze mne nejvíc zaujal obrázek zobrazující soukolí českého filmu. Prý vznikl ve Fondu kinematografie a používá se jako přehledná a názorná pomůcka při jednání s politiky. Producenti jsou v něm po právu výrazným kolečkem, které svým pohybem ve směru hodinových ručiček, jak naznačuje nenápadná šipka, uvádí celé soukolí do pohybu. Stát má proto jedinečnou příležitost skrze ně pomoci celému sektoru. Škoda, že jsem tenhle diagram neznal, když jsem psal svůj první blog pro dok.revue Povolání producent. Velmi by se tam hodil. Silné postavení nás producentů někdy špatně nesou režiséři, kteří cítí ohrožení své pozice. Z vlastní zkušenosti vím, že cesta do pekel začíná tam, kde se režisér s producentem pohádají o to, čí zásluhou získal jejich film finanční podporu. #SpoluToZvládnem, dámy a pánové!

Graf Fondu kinematografie zobrazující soukolí českého filmu. Používá se prý jako přehledná a názorná pomůcka při jednání s politiky. Producenti jsou v něm výrazným kolečkem, které svým pohybem ve směru hodinových ručiček, jak naznačuje nenápadná šipka, uvádějí celé soukolí do pohybu. 

10. dubna: Singrovky i 3D tiskárny

Občanská svépomoc má dvě překvapivě extrémní polohy. Režisérka Andrea Sedláčková, žijící v Paříži, v jednom rozhovoru zmiňuje, že Francouzi si neumějí na rozdíl od Čechů roušky sami ušít, a navíc jsou neukáznění. Zařídit se z vlastních zdrojů a poslouchat příkazy, to nám asi ještě zbylo z „genetické výbavy“ života v komunismu. Teď se obojí hodí. Na druhé straně čeští vědci asi týden po vyhlášení výjimečného stavu sdílejí s celým světem zcela volně kód na vytištění respirátorů na 3D tiskárně. Záhy jejich model schvalují i naše státní úřady a začíná se po stovkách dodávat do první linie. I moje žena se ptá, co to vlastně přesně je ten 3D tisk.
 

3D tiskárnu použili i tvůrci českého animovaného filmu Myši patří do nebe - například komponenty koster loutek navrhovali a tiskli ve 3D. Tiskárny a technologii jim poskytla firma Prusa Research. Zdroj: Myši patří do nebe/Fresh Films
 

3D tisk používali tvůrci filmu Myši patří do nebe zejména při práci na konceptech a vývoji loutek. Zdroj: Myši patří do nebe/Fresh Films
 

Není to tak dávno, co jsem se ptal úplně stejně. Díky návštěvám víceletých gymnázií, kam se hlásí mé děti, jsem je ale viděl v praxi už před pár lety. A teď už „klepou na dveře“ i v mojí práci. Chceme je začít používat při loutkové animaci na výrobu hlaviček s různými výrazy tváře a fázemi pohybu rtů. „Po válce“ požádám tyhle špičkové odborníky z ČVUT o spolupráci, třeba se jim budeme hodit k rozšíření portfolia. Koneckonců producent Vladimír Lhoták už 3D tisk využil v nedávno dotočeném celovečerním filmu Myši patří do nebe režisérů Denisy Grimmové a Jana Bubeníčka. Tiskárny a technologii mu poskytla firma Prusa Research, což je další z hvězd „3D pomoci“ zdravotníkům, kterým podle vlastních informací vytiskla a dodala k 9. dubnu už 55 tisíc ochranných štítů.
 

Čeští vědci z ČVUT asi týden po vyhlášení výjimečného stavu sdíleli s celým světem zcela volně kód na vytištění respirátorů na 3D tiskárně. Záhy jejich model schválily i naše státní úřady a začaly se po stovkách dodávat do první linie.

11. dubna: Inteligentní nepřítel  

„Antibiotika dříve vyřešila každý problém, ale ten virus se stal tak chytrým, že na něj antibiotika nezabírají,“ řekl americký prezident Donald Trump a označil koronavirus za geniálního nepřítele.

K tomu mému „new dealu“ mi Vráťa ještě napsal: „A v čem pro mě ještě selhává to srovnání s Rooseveltem, je politická situace. I on to měl jako propagandu. Nedovedu si představit, jak teď plnit objednávku státu na natáčení.“ Holt to asi byla jiná doba, jak se říká. Roosevelt tahal společnost z bahna chudoby a zoufalství a nechal „propagandisty“ svobodně tvořit. Dnešní propagandisté zachraňují mocné z bahna jejich nevzdělanosti a morálního úpadku.





more articles of the thematic supplement:


Filmař v roušce – 10. díl„Už mě tolik neuráží, že politici většinou nepoznají kvalitní umění a nezajímá je zachování kulturních hodnot. Baví mě převádět jim naše zájmy na čísla a statistiky, které ,rezonují’,“ píše producent Radim Procházka ve svém deníku z doby karantény. „Nejen s filmováním se poslední tři měsíce děly historické věci, které jsem se v tomto „deníku z karantény“ snažil zachytit. První řada „seriálu“ je s tímto desátým dílem u konce, ale od konce června se vrátím na dok.revue jednou měsíčně jako Filmař v rozvolnění.“


Filmař v roušce – 9. díl„Zrodil se první český ‚dokumem‘, jak navrhuji napříště označovat popkulturní odkazy pocházející z dokumentárních filmů,“ píše producent Radim Procházka ve svém deníku z doby karantény. „Nejen s filmováním se teď dějí historické věci, které je třeba dostat na papír. Tak jsem se dohodl s redakcí dok.revue, že svůj blog začnu psát každodenně a jednou týdně jej zveřejním.“


Filmař v roušce – 8. díl„Mezi výzvami Fondu kinematografie se poprvé objeví i televizní tvorba. Tohle je zpráva roku, která promění celou scénu,“ píše producent Radim Procházka ve svém deníku z doby karantény. „Nejen s filmováním se teď dějí historické věci, které je třeba dostat na papír. Tak jsem se dohodl s redakcí dok.revue, že svůj blog začnu psát každodenně a jednou týdně jej zveřejním.“


Filmař v roušce – 7. díl„Česká kina budou podle časopisu Variety první v Evropě, která znovu otevřou. Nevím, zda se z toho mám radovat, když se současně objevuje zpráva, že se v posledních třech dnech opět zvyšuje počet nakažených,“ píše producent Radim Procházka ve svém deníku z doby karantény. „Nejen s filmováním se teď dějí historické věci, které je třeba dostat na papír. Tak jsem se dohodl s redakcí dok.revue, že svůj blog začnu psát každodenně a jednou týdně jej zveřejním.“


Filmař v roušce – 6. díl„Už v sobotu zahajuje nedaleko ruzyňského letiště program Kinoauto Praha filmem Samotáři (2000). Vskutku hořký humor dramaturga: film dostává v době povinné sociální distance zcela nový význam,“ píše producent Radim Procházka ve svém deníku z doby karantény. „Nejen s filmováním se teď dějí historické věci, které je třeba dostat na papír. Tak jsem se dohodl s redakcí dok.revue, že svůj blog začnu psát každodenně a jednou týdně jej zveřejním.“


Filmař v roušce – 5. díl„Jako ústřední ,narativ‛ se prosadilo obecné vnímání filmu a kina jako prostoru pouhé zábavy,“ píše producent Radim Procházka ve svém deníku z doby karantény. „Nejen s filmováním se teď dějí historické věci, které je třeba dostat na papír. Tak jsem se dohodl s redakcí dok.revue, že svůj blog začnu psát každodenně a jednou týdně jej zveřejním.“


Filmař v roušce – 3. díl„Místo kostýmu pro Orlando Blooma a spol. šije již třetí týden 7 barrandovských švadlenek a 2 krejčí každý den 500 roušek,“ píše producent Radim Procházka ve svém deníku z doby karantény. „Nejen s filmováním se teď dějí historické věci, které je třeba dostat na papír. Tak jsem se dohodl s redakcí dok.revue, že svůj blog začnu psát každodenně a jednou týdně zápisky zveřejním.“


Filmař v roušce – 2. díl„Režisér Vít Zapletal si točí krátká videa z prázdné Prahy, třeba „ekošvenk“ z vltavského nábřeží. Vypráví mi námět kraťasu inspirovaného pandemií,“ píše producent Radim Procházka ve svém deníku z doby karantény. „Nejen s filmováním se teď dějí historické věci, které je třeba dostat na papír. Tak jsem se dohodl s redakcí dok.revue, že svůj blog začnu psát každodenně a jednou týdně zápisky zveřejním.“


Filmař v roušce – 1. dílUplynulých čtrnáct dní se mi slévají do jednoho. Už nedokážu přesně rozlišit, kdy a co se přesně stalo. Vzpomínky lovím zpětně z paměti, ale chci si tyhle výjimečné okamžiky zaznamenat. Deník jsem si doposud psal jen v době festivalů kvůli doktorskému autobiografickému výzkumu, ke každodenním záznamům jsem se nikdy nedokázal donutit. Teď se ale, nejen s filmováním, dějí historické věci, které je třeba dostat na papír. Tak jsem se dohodl s redakcí dok.revue, že svůj blog začnu psát pravidelně formou deníkových záznamů a jednou týdně je zveřejním.


Ústa RambyRadim Procházka aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce?