O nevěře jako o zrcadle nás samých

Vizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Snímek bude promítnut dnes ve 22:30 v DKO I.

Hovory o nevěře

O nevěře jako o zrcadle nás samých 

Před sedmi lety jsem začala pracovat na filmu Hovory o nevěře (Talking About Adultery). Podnětů bylo několik. Zásadní byl můj krátký vztah s ženatým mužem. Dalším podnětem byla zkušenost z prvního manželství, které před patnácti lety bohužel ukončilo úmrtí manžela, a také má osobní historie a okolnosti, v nichž jsem vyrůstala – neměla jsem příliš zkušeností s tím, jak vypadá harmonický vztah dvou lidí. Film byl ze začátku mým osobním pátráním po tom, jestli vůbec existuje plnohodnotné manželství, ve kterém i po letech zůstane láska, důvěra, respekt, a ne zakyslost, hněv a zklamání. V mých očích bylo manželství hlavně sociálním konstruktem, povinností a nuceným zlem, kterému je potřeba se vyhnout. Došlo mi, že skrze rozhovory pro film jsem se nejprve podvědomě snažila potvrdit si předsudky, a až s odstupem času jsem si uvědomila, že film je vlastně o něčem mnohem zajímavějším.

Žiji už sedmnáct let v Americe, kde jsou z mého hlediska vztahy vnímány trochu jinak než u nás. Jedním z příkladů je svatba, která je v Americe mnohdy chápána jako životní cíl, kterého je třeba dosáhnout. Často to ale doprovází skoro až infantilní názor na to, co to znamená být v dlouholetém vztahu. Nevěra je tabu a překvapil mě způsob, jakým se lidé k tomuto tématu vyjadřovali, nebo naopak odmítali vyjadřovat. V Americe se nevěra velmi odsuzuje. Podle průzkumu, který jsem nedávno četla, jí opovrhuje asi osmdesát devět procent Američanů. Zároveň je ale všude dost častá, což naznačuje určité pokrytectví v podstatě dost puritánsky založené společnosti. V západní Evropě nebo v Česku toto téma nemá takovou váhu. Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že nevěra je tu chápána také tak, že má určitou funkci v manželství. V Evropě je pohled na nevěru myslím otevřenější. 

Navazovat s protagonisty dokumentu kontakt skrze téma manželství a nevěry bylo překvapivě jednoduché. Lidé mi důvěřovali asi kvůli mé nefalšované zvědavosti a asi také proto, že jsem je neodsuzovala. Nevěra, manželství, nevydařené vztahy, absence sexu, málo porozumění, únava a zklamání jsou témata, o kterých se lidem těžko mluví a často se i stydí, že něco nemají úplně ideální. Kolikrát jsem sloužila jako neplacený terapeut. Některým lidem se prý ulevilo, když s někým mohli mluvit o svých pocitech.

Hovory o nevěře 

Rozhovory jsem dělala nejen v USA, ale i ve Velké Británii, Itálii, Německu či Holandsku. A myslím, že dalším důvodem, proč se mi lidé snáze svěřovali, byla skutečnost, že i po těch mnoha letech v USA mám silný český přízvuk, nevyrůstala jsem v americké kultuře, tudíž si mě lidé často nemohli jednoduše zařadit do známého kontextu, a bylo asi jednodušší odhodit zábrany. Snažila jsem se naslouchat, neprovokovat a nesoudit. Zajímali mě lidé, kteří nevidí černobíle a jsou schopni zamyslet se nad situací, do níž se dostali. Lidé emocionálně inteligentní, dobří vypravěči se zajímavým, originálním pohledem na svět. Naopak jsem nedělala rozhovory s lidmi, kteří fungují na nějakém autopilotovi. Ze začátku jsem hledala jakési zobecnění, ale po mnoha rozhovorech jsem zjistila, že příběh každého člověka je individuální a nevěra možná slouží jako zrcadlo toho, co často nechceme vidět. Asi nejvíce mě překvapilo, jak často lidé opouštějí partnery a rodiny nikoliv kvůli nespokojenosti s manželstvím, ale se sebou samotnými.

Film je spíše esejí než tradičním dokumentem. Nesnažím se férově obsáhnout všechny socioekonomické vrstvy, rasové původy, náboženská založení a tak podobně. Určitě by to mohlo být zajímavé a třeba někdo takový film jednou udělá. 

Po strukturální stránce byla práce na filmu celkem komplikovaná. Od začátku projektu neexistoval scénář či nějaký jasnější koncept. Film jsem začala dělat z velké části sama. Několik let jsem sbírala rozhovory a natáčela obrazový materiál, vše se začalo pomalu rýsovat. Mnohdy i samotné rozhovory začaly ovlivňovat sběr mého obrazového materiálu.Výslednou podobu jsme z velké části začali koncipovat ve střižně. Od roku 2007 pracuji v New Yorku na dokumentech převážně jako střihačka, tudíž jsem jej začala dávat dohromady sama, až poslední rok jsem přizvala dva geniální střihače ke spolupráci – Davida Barkera a Alyce Ardell Spiegel. Sestříhat vlastní materiál je totiž šílené a téměř nemožné. 

Hovory o nevěře

Dát celý film dohromady byl komplikovaný proces. Rozhodla jsem se skrýt identitu lidí. Dotazované neuvidíme, pouze uslyšíme. Tím jsem chtěla dosáhnout větší identifikace diváků s příběhy a snazšího opuštění předsudků. Bylo velmi lákavé vymyslet, jak obrazově pojmout 72 minut filmu, aby byl po kreativní stránce zajímavý, srozumitelný a aby obrazy nesloužily jen jako ilustrace. 

Ve snímku se mísí různé žánry a styly: audio rozhovory se odehrávají v interiérech bytů, kde díky zvukovému designu, jenž zpracoval talentovaný Jun Mizumachi, pouze tušíme přítomnost lidí, ale nikdy nikoho nevidíme. Tyto rozhovory jsou protkané abstraktními obrazovými pasážemi, které zčásti poukazují na konkrétní myšlenky v daných rozhovorech, ale také umožňují divákovi vytvořit si své vlastní souvislosti. Další části filmu jsou koláže, které jsou vytvořené pod kamerou. Na plátně sledujeme ruce, jež vytvářejí příběhy z archivních fotografií mé rodiny a mého dětství. Tato technika mi umožnila vytvořit příběhy, které korespondují přímo s rozhovorem o filozofii zahrad s profesorem Marcellou Di Paolla, který ve filmu zaznívá. Koláže vznikaly až poté, co byl rozhovor sestříhán ve své finální podobě.

Hovory o nevěře

Tyto pasáže vytvářejí vzpomínky a poukazují na element času. Jak sami vnímáme čas, jak vnímáme svůj vlastní příběh, který je samozřejmě ovlivněn historií a místem, kde se odehrává? Jak se náš osobní příběh mění během našeho života a jak si náš příběh zpětně převyprávíme? Technika koláže, kterou divák sleduje, by měla nastínit všechny tyto otázky. Další důležitou roli hraje korespondence mezi dvěma charaktery B a R. První žije v Česku a druhý v New Yorku a z jejich korespondence se dozvídáme více o vzniku a pozadí filmu. Celý snímek vlastně vznikal jako koláž. 2D kolážím se věnuji posledních patnáct let své tvorby. Formování filmu pomohla i spolupráce se skladatelem Brianem Patrickem Saiou, který složil hudbu k celému snímku. Často jsme mluvili o tom, že by měla hudba také něco vyjádřit, ne pouze podbarvovat emoce. Hudebně se podílela také česká skupina Ba:zel a mým poradcem, co se týče konceptuálního ztvárnění, byl český umělec a brilantní myslitel Matěj Smetana.

Doufám, že můj první celovečerní film Hovory o nevěře přesahuje téma nevěry a manželství a poskytne lidem prostor k rozhovoru o morálce a hodnotách. O tom, co jim v životě přijde důležité, nad co jsou schopni se povznést, jak se chovají jeden k druhému, o čem přemýšlejí a čeho se bojí. Pohled na humanitu skrze téma, které zajímá všechny. 


Barbora Jíchová Tyson (1977) pochází z Českých Budějovic. V roce 2002 se odstěhovala do USA. Její první celovečerní dokumentární film Hovory o nevěře měl světovou premiéru na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii a byl nominován v tomtéž roce na Doc/Fest New Talent Award.

Autorka je střihačkou řady krátkých hraných i celovečerních dokumentárních filmů. V roce 2018 se střihem a dramaturgií podílela například na celovečerním filmu Organ Player režírovaném umělkyní Narcissister. Barbora Jíchová Tyson byla také střihačkou celovečerního dokumentu Instructions on Partying, jenž režíroval Amy Jenkins a který byl promítán v MOMA jako součást newyorského festivalu 2018 Doc Fortnight. Její autorský krátký film The Hatch House byl vybrán na festival Architecture and Design Film Festival v New Yorku a Los Angeles 2016 a na festival dokumentárních filmů AmDocs v Palm Springs 2016. 

Vedle filmové tvorby vytváří vlastní volné animace, koláže, kresby a fotografie. Poslední samostatnou výstavu měla před dvěma roky v Salon Ciel v New Yorku. V současné době dokončuje koláže pro galerii Municipal Bonds, které vznikaly paralelně při práci na jejím prvním celovečerním filmu Hovory o nevěře. Bára Jíchová Tyson žije a pracuje v New Yorku.





more articles from a section:  New release

2.20The Alchemical FurnaceJan Daňhel describes the concept behind his documentary film Alchemical Furnace that portrays the figure and work of Jan Švankmajer.
2.20Heaven over Today’s ChinaWhat is the story behind the feature-length documentary, Heaven, focusing on a Chinese Christian-run orphanage that is also a testimony about today’s China? Director Tomáš Etzler sees the film as a logical ending of his seven years in the Middle Kingdom. The second contribution was written by editor Adéla Špaljová who describes her collaboration with the director on the creation of the final cut of the documentary.Tomáš Etzler, Adéla Špaljová
2.20As Far As Possible Ukrainian documentarian Ganna Iaroshevych describes how she has been preparing her new film called As Far As Possible. It´s a portray of a man who decided to leave Germany and lives in the Ukrainian mountains fighting against the extinction of water buffaloes. „Our film tells about an alternative way of slow living close to nature and animals, and in harmony with yourself. And it seems to us that now this topic is especially relevant to many people around the globe,“ says Ganna Iaroshevych.Ganna Jaroševič
dok.revueZ uší roste krasohled„Náš film je vlastně důkazem toho, že poblíž vždycky existuje něco tak jednoduše krásného. A že vnímání člověka je nesmírně ojedinělá a fascinující věc, kterou má smysl kultivovat,“ píšou Tereza Chudáčková a Klára Ondračková o vzniku svého snímku Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled. Jejich film se zaměřuje na detail, čímž se podle autorek běžné objekty stávají abstraktními a přestávají být pojmenovatelné. Krátký snímek získal čestné uznání v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmtl.cz na letošním MFDF Ji.hlava a byl také součástí výstavy studentů CAS FAMU v Galerii města Pardubice.
dok.revue15 x 15 x 5Jak a proč vznikal dokument o výstavě Minisalon, kterou v orwellovském roce 1984 plánovala uspořádat Jazzová sekce, ale nikdy se neuskutečnila? Román 1984 je alegorií politiky moci, která není omezená dobou. „Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak,“ přiznává režisér Janek Růžička záměr svého dokumentu, v němž se propojuje starší generace výtvarníků, střední generace filmařů a nejmladší generace hudebníků a animátorů.
dok.revueCo nejdálUkrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.Ganna Jaroševič
dok.revuePodle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.
dok.revueJde o to vidět, že svět je spíše děravý než plnýFilmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.
1.20The story of a small provincial townNovice Russian director Dmitrij Bogoljubov tells dok.revue about the circumstances surrounding the origin of his new film Town of Glory, a co-production with Czech production company Hypermarket Film and Czech Television. The film uncovers the mentality of Yelnya, a provincial Russian town that is one of the most depressing in the country and where the legacy of the Great Patriotic War still lingers – something Putin’s establishment has successfully exploited to gain the support of the local citizens. The film was available to stream for a short time in March on the portal DAFilms as a part of the festival One World Online. This fall it will be shown on Czech Television and possibly in cinemas as well.Dmitrij Bogoljubov
1.20Sun of the Living DeadAnna Kryvenko on the loss of compassion in the post-factual age, the battle with the chaos and hostility of the universe, and how to create a documentary essay from archive materials.Anna Kryvenko

starší články

2.19DOK.REVUE
24. 06. 2019


from current issue:

Situational reviewThe creators of Havel didn’t know that they don’t know. And that’s the worst kind of not knowing!Is director Slávek Horák’s film Havel truly chaos that says nothing at all about the recent history of our Czech nation or its first president? Or are the filmmakers entitled to artistic license and allowed to create whatever they like, despite giving the film and its main character the name Havel? And what does it say about the times we live in that from the legacy of the influential playwright, intellectual, politician, and master of words, the filmmakers chose to focus solely on his slightly sensationalised private life?Kamila BoháčkováNew releaseHeaven over Today’s ChinaWhat is the story behind the feature-length documentary, Heaven, focusing on a Chinese Christian-run orphanage that is also a testimony about today’s China? Director Tomáš Etzler sees the film as a logical ending of his seven years in the Middle Kingdom. The second contribution was written by editor Adéla Špaljová who describes her collaboration with the director on the creation of the final cut of the documentary.Tomáš Etzler, Adéla ŠpaljováNew releaseAs Far As Possible Ukrainian documentarian Ganna Iaroshevych describes how she has been preparing her new film called As Far As Possible. It´s a portray of a man who decided to leave Germany and lives in the Ukrainian mountains fighting against the extinction of water buffaloes. „Our film tells about an alternative way of slow living close to nature and animals, and in harmony with yourself. And it seems to us that now this topic is especially relevant to many people around the globe,“ says Ganna Iaroshevych.Ganna JaroševičNew releaseThe Alchemical FurnaceJan Daňhel describes the concept behind his documentary film Alchemical Furnace that portrays the figure and work of Jan Švankmajer.ThemeIt comes right from the bellyIn this personal essay, a Danish sound designer Peter Albrechtsen remembers one of the world's greatest and most unique modern film composers, Jóhann Jóhannsson. This article was written in 2018, shortly after the Jóhannsson´s death, but has never been published.PoemGramsci’s NotebooksMike HoolboomInterviewKarel Vachek: Films Just Have to Make You Laugh!A doyen of Czech documentary filmmaking Karel Vachek unfortunately passed away on the 21th of December 2020. We publish here the interview he made in 2019 just after releasing his last film, the ninth film novel called Communism and the Net or the End of Representative Democracy. Fifty years after Prague Spring and thirty years after the Velvet Revolution, Karel Vachek “with his inner laughter” looks back on the evolution of our society and predicts a transformation to direct democracy based on the possibilities of the internet that will allow for the engagement of the whole mankind without the need of representatives. Kamila BoháčkováNew BookArmy Film and the Avant Garde?American film historian Alice Lovejoy discusses how her book Army Film and the Avant Garde: Cinema and Experiment in the Czechoslovak Military came to be. First published by Indiana University Press in 2015, the book will be published in a Czech translation by Jan Hanzlík in 2021 by the National Film Archive. The idea for the book emerged during the years the author lived in the Czech Republic.Alice LovejoyIntroductionLiving with inner laughterDok.revue 2.20Kamila Boháčková