Jde o to vidět, že svět je spíše děravý než plný

Filmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.

Osobní život díry

Jde o změnu optiky. A tu jsme udělali písní. Protože hudba nás velice samozřejmým způsobem může přenést tam, kde jsme ještě nebyli. Naše tělo nasákne melodii a rytmizovaná slova promění naše vidění. Jde o to změnit svojí optiku tak, abychom svět neviděli jako součet věcí, nějakých substancí, které mezi sebou mají vztah, ale jako logický doplněk toho, co je. Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty. Svět potřebuje ty prázdné prostory, aby se měl kam hýbat, jak ukazuje materialismus setkání Louise Althussera, o kterém film pojednává. Protože vždycky víme, že něco není, že něco nejde, ale nejde o to bojovat proti tomu, ale s tím, jak říká francouzská teoložka Annick de Souzenelle, která nás provází filmem.

Jeden z možných počátků filmu Osobní život díry je tenhle. Před třemi lety byla hodně třeskutá zima. Zamrzl dokonce i Džbán, kam se chodím v létě koupat. Tak jsme se na to kluziště šli s literárním vědcem a tehdy čerstvým etnomuzikologem Ondřejem Skovajsou a s filmařkou Violettou Deffontaines podívat. Došli jsme na konec zamrzlé přehrady, kde je na hladině díra. Tam se voda ztrácí a pak za přehradou vytéká. Je to přepad. Došli jsme po ledu k tý díře. Strašně se nám všem líbila a řekli jsme si, že by bylo skvělý tam něco udělat. Tak jsem řekl: obíhejte kolem ní jako... elektrony! A oni obíhali, jeden elektron rychlejší a druhý pomalejší. A potom se setkají, což právě představuje to setkání podle Louise Althussera. A pak jsme byli promrzlí a šli do hospody. A Violette řekla: Tu bois comme un trou! Což znamená Piješ jako díra. Jakože hodně. Což teda není pravda, ale dobře. Měli jsme natočenou tu díru a já jsem jí na to řekl: Jasně, uděláme film o díře, on fera un film sur le trou! A pak jsem k tomu nakreslil na návštěvě v uměleckém rezidenčním centru v Českém Krumlově diagram. Co ta díra znamená, jak to propojit a tak. Chtěl jsem tou dírou prostrčit celý film a pak ho spojit, aby vznikla smyčka. Po té smyčce se pak pohybovat a tím se dívat na ten film. Původně mělo jít o filmový iniciační rituál.
 

Diagram Ondřeje Vavrečky k filmu Osobní život díry

Prostrčit dírou celý film

Celý ten film, vlastně stejně jako celý život, vnímám jako dobrodružství. Dobrodružství, které vzniká z toho, že nevím přesně, co se odehraje. Před kamerou. Film je namočen v živlu dokumentárnosti, i když je coby schéma předem rozvržen. Navíc je film natočen na 16mm filmovou surovinu a práce s filmem je také svého druhu dobrodružství. Dále ta dobrodružství o sebe křísnou tehdy, když se film stříhá. Děravost, mezerovitost lze nejlépe vyjádřit právě montáží. Protože pomocí montáže lze vyjádřit něco, co přímo není, něco, co nevidí kamera, ale může to vidět člověk. Právě ony mezery v hmotě, nepravděpodobné možnosti života, ta chybění, která jsou předpokladem plnosti. Nakonec je to dobrodružství završeno v srdcích těch, kteří se v kině vidí a slyší. A uslyšet a uvidět znamená nejenom vnímat, cítit, myslet a filozofovat, klást si otázky, ale také přijímat, smát se a nechat vše být.

Natáčení filmu bylo krásné dobrodružství. Naskočili jsme na první náhodný vlak, který jel, abychom prakticky demonstrovali to, o čem mluví Louis Althusser. Nebo abychom ukázali, jaká nová, revoluční společnost by mohla z otevřenosti časů vzniknout. Ušili jsme z pytlíků na odpadky pětimetrovou vlajku a protagonistka filmu Zarina Kodzaeva s ní coby Svoboda, kterou namaloval Eugène Delacroix, mávala. Ale ne ve Francii, ale u Kremlu. Anebo jsme se zúčastnili nepokojů v Paříži. E. D. by tleskal ručičkama. Nechali jsme na sebe házet kapsle s válečným slzným plynem, kterým při demonstracích stát křtí své občany. Za umožnění těchto a dalších krás dík Petře Virtanen, která získala podporu na vývoj filmu od finského fondu Avek, a producentce Alžbětě Janáčkové ze Silk Films. Starala se o film a skvěle napsala žádost na Státní fond kinematografie, který podpořil nejen tvorbu filmu, ale i jeho distribuci.
 

Osobní život díry

Kouzla a dobrodružství

Dobrodružství se odehrávala i při stříhání. V jednom záběru bliká blinkr auta. Zvuk pokračuje dál do pokoje, kde dědoušek schraňuje šišky. Sám už ani neví proč. Zapomněl to. Ten zvuk v pokoji plném šišek, které symbolizují zapomnění, pak zní jako tikající hodiny, které měří jeho hloubku. Anebo jsem v Paříži sledoval s kamerou jednoho demonstranta ve žluté vestě. A velice podobný člověk s vestou jde na záběru, který jsme natočili u Prahy v rámci rozhovoru o ekonomickém pojmu cena práce. Prostory se tak zcela organicky a zázračně propojily. A ještě třetí příklad. Byli jsme v Rumunsku a natáčeli jsme původní osídlení kolem lomu, kde probíhá těžba neuvěřitelně toxickým způsobem. A během střihu nám film ukázal, že to je vlastně záběr ráje Adama a Evy... Jsou to kouzla.

Tím dobrodružství filmu Osobní život díry nekončí. Stříhali jsme v rámci workshopu dok.incubator, během kterého jsme mohli prokonzultovat s nezaujatým i zaujatým publikem několik verzí filmu. Celá dramaturgie filmu je vlastně dobrodružstvím identifikace postav, míst, myšlenek, znaků a spojení, které mezi nimi panují. K filmu jsem také ušil kostýmy a vytvořil posvátné masky a obrazy, které v kontextu promítání vystavíme. Film distribuuje Klára Khine, která se podílela na Marienbad Film Festivalu a na distribuci snímku Bohdana Karáska Karel, já a ty. Má výborné nápady a je věcí nadšená. Navíc budeme film promítat společně s krátkým filmem Andrey Slovákové Pět set plošin, což je další dobrodružství, protože jsme na filmech nepracovali společně, jen je budeme spolu ukazovat. Některé projekce filmu budou ještě spojeny s diskuzemi s filozofy jako je například Petr Fischer, Pavel Barša a Ladislav Šerý. A taky tam budu já. Protože ten film je dialogický. Bez toho, že se do něj divák sám nezapojí, to nejde. Můj film vyvolává plno otázek různých druhů, proto budeme rádi, když je po projekci budeme moc sdílet, mluvit o nich, nebo o nich společně mlčet.
 

Plakát k filmu Osobní život díry
 

---
Festivalová premiéra snímku Osobní život díry se koná online v rámci 24. Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Pražská premiéra pak bude následovat. Další projekce plánujeme v Brně, Olomouci, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové a všude, kam nás pozvou, rádi přijedeme. Aktuální informace budou k nalezení na Facebooku a Instagramu (osobnizivotdiry) a na webu distributorky snímku www.klarakhine.com.





more articles from a section:  New release

2.20The Alchemical FurnaceJan Daňhel describes the concept behind his documentary film Alchemical Furnace that portrays the figure and work of Jan Švankmajer.
2.20Heaven over Today’s ChinaWhat is the story behind the feature-length documentary, Heaven, focusing on a Chinese Christian-run orphanage that is also a testimony about today’s China? Director Tomáš Etzler sees the film as a logical ending of his seven years in the Middle Kingdom. The second contribution was written by editor Adéla Špaljová who describes her collaboration with the director on the creation of the final cut of the documentary.Tomáš Etzler, Adéla Špaljová
2.20As Far As Possible Ukrainian documentarian Ganna Iaroshevych describes how she has been preparing her new film called As Far As Possible. It´s a portray of a man who decided to leave Germany and lives in the Ukrainian mountains fighting against the extinction of water buffaloes. „Our film tells about an alternative way of slow living close to nature and animals, and in harmony with yourself. And it seems to us that now this topic is especially relevant to many people around the globe,“ says Ganna Iaroshevych.Ganna Jaroševič
dok.revueZ uší roste krasohled„Náš film je vlastně důkazem toho, že poblíž vždycky existuje něco tak jednoduše krásného. A že vnímání člověka je nesmírně ojedinělá a fascinující věc, kterou má smysl kultivovat,“ píšou Tereza Chudáčková a Klára Ondračková o vzniku svého snímku Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled. Jejich film se zaměřuje na detail, čímž se podle autorek běžné objekty stávají abstraktními a přestávají být pojmenovatelné. Krátký snímek získal čestné uznání v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmtl.cz na letošním MFDF Ji.hlava a byl také součástí výstavy studentů CAS FAMU v Galerii města Pardubice.
dok.revue15 x 15 x 5Jak a proč vznikal dokument o výstavě Minisalon, kterou v orwellovském roce 1984 plánovala uspořádat Jazzová sekce, ale nikdy se neuskutečnila? Román 1984 je alegorií politiky moci, která není omezená dobou. „Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak,“ přiznává režisér Janek Růžička záměr svého dokumentu, v němž se propojuje starší generace výtvarníků, střední generace filmařů a nejmladší generace hudebníků a animátorů.
dok.revueCo nejdálUkrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.Ganna Jaroševič
dok.revuePodle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.
1.20The story of a small provincial townNovice Russian director Dmitrij Bogoljubov tells dok.revue about the circumstances surrounding the origin of his new film Town of Glory, a co-production with Czech production company Hypermarket Film and Czech Television. The film uncovers the mentality of Yelnya, a provincial Russian town that is one of the most depressing in the country and where the legacy of the Great Patriotic War still lingers – something Putin’s establishment has successfully exploited to gain the support of the local citizens. The film was available to stream for a short time in March on the portal DAFilms as a part of the festival One World Online. This fall it will be shown on Czech Television and possibly in cinemas as well.Dmitrij Bogoljubov
1.20Sun of the Living DeadAnna Kryvenko on the loss of compassion in the post-factual age, the battle with the chaos and hostility of the universe, and how to create a documentary essay from archive materials.Anna Kryvenko
1.20FREMWhat is it like to shoot a film in Antarctica? Is it possible to get into the head of artificial intelligence? And what is GAI? All this is described by the documentarist Viera Čákanyová in the text she wrote about her new film FREM in dok.revue.Viera Čákanyová

starší články

.DOK.REVUE
19. 10. 2020


from current issue:

Situational reviewThe creators of Havel didn’t know that they don’t know. And that’s the worst kind of not knowing!Is director Slávek Horák’s film Havel truly chaos that says nothing at all about the recent history of our Czech nation or its first president? Or are the filmmakers entitled to artistic license and allowed to create whatever they like, despite giving the film and its main character the name Havel? And what does it say about the times we live in that from the legacy of the influential playwright, intellectual, politician, and master of words, the filmmakers chose to focus solely on his slightly sensationalised private life?Kamila BoháčkováNew releaseHeaven over Today’s ChinaWhat is the story behind the feature-length documentary, Heaven, focusing on a Chinese Christian-run orphanage that is also a testimony about today’s China? Director Tomáš Etzler sees the film as a logical ending of his seven years in the Middle Kingdom. The second contribution was written by editor Adéla Špaljová who describes her collaboration with the director on the creation of the final cut of the documentary.Tomáš Etzler, Adéla ŠpaljováNew releaseAs Far As Possible Ukrainian documentarian Ganna Iaroshevych describes how she has been preparing her new film called As Far As Possible. It´s a portray of a man who decided to leave Germany and lives in the Ukrainian mountains fighting against the extinction of water buffaloes. „Our film tells about an alternative way of slow living close to nature and animals, and in harmony with yourself. And it seems to us that now this topic is especially relevant to many people around the globe,“ says Ganna Iaroshevych.Ganna JaroševičNew releaseThe Alchemical FurnaceJan Daňhel describes the concept behind his documentary film Alchemical Furnace that portrays the figure and work of Jan Švankmajer.ThemeIt comes right from the bellyIn this personal essay, a Danish sound designer Peter Albrechtsen remembers one of the world's greatest and most unique modern film composers, Jóhann Jóhannsson. This article was written in 2018, shortly after the Jóhannsson´s death, but has never been published.PoemGramsci’s NotebooksMike HoolboomInterviewKarel Vachek: Films Just Have to Make You Laugh!A doyen of Czech documentary filmmaking Karel Vachek unfortunately passed away on the 21th of December 2020. We publish here the interview he made in 2019 just after releasing his last film, the ninth film novel called Communism and the Net or the End of Representative Democracy. Fifty years after Prague Spring and thirty years after the Velvet Revolution, Karel Vachek “with his inner laughter” looks back on the evolution of our society and predicts a transformation to direct democracy based on the possibilities of the internet that will allow for the engagement of the whole mankind without the need of representatives. Kamila BoháčkováNew BookArmy Film and the Avant Garde?American film historian Alice Lovejoy discusses how her book Army Film and the Avant Garde: Cinema and Experiment in the Czechoslovak Military came to be. First published by Indiana University Press in 2015, the book will be published in a Czech translation by Jan Hanzlík in 2021 by the National Film Archive. The idea for the book emerged during the years the author lived in the Czech Republic.Alice LovejoyIntroductionLiving with inner laughterDok.revue 2.20Kamila Boháčková