True Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší

„Žijeme ve světě, v němž máme pouze jedinou jistotu: Time is a flat circle,“ píše sémiotik a teoretik médií Martin Charvát v narážce na známou hlášku detektiva Rusta Cohlea ze seriálu True Detective. Tato televizní show Charvátovi natolik učarovala, že jí věnoval knihu. V následujícím textu přibližuje, jak svou publikaci koncipoval.

Stylizace autora knihy do seriálové postavy „true“ detektiva. Foto Martina Maňhalová

Rok 2014. První epizoda první série televizní show True Detective. Zvláštní setkání. Pocit z lomeného převedení díla H. P. Lovecrafta na obrazovku. Nihilistický detektiv, jehož promluvy kombinují Nietzscheho a Schopenhauera. Svět, ve kterém se nic nevyřeší.

A poté druhá série, noirové vyznění. A následně série třetí, která se těžko vyrovnává s odkazem sérií předchozích, ale některé jejich momenty dovádí do důsledků. Třetí série ukazuje, že návraty jsou složité; podobný setting, podobná dvojice detektivů, ale jako by se zdálo, že „něco“ nefunguje. Jako by přefiltrovaný tematický revival ztratil na síle. Těžko definovat proč, možná proto, že byl věnován až příliš velký prostor rodinnému životu detektiva Hayese.

Již od roku 2014 jsem věděl, že bude nutné o show něco napsat, zejména kvůli její filozofické pregnantnosti. Jak už to bývá, zůstalo u vágního přesvědčení. Jenomže v jistém okamžiku minulosti nikdy nelze uniknout.
 


Stylizace autora knihy do seriálové postavy „true“ detektiva. Foto Martina Maňhalová
 

Pro koho je moje kniha určena? To je složitá otázka. Vlastně nevím. Že pro fanoušky seriálu, je asi zřejmé, nejspíše však nedostatečné. Teprve po odeslání rukopisu do tisku mi došlo, že nejspíš seriál není to hlavní, o čem jsem vlastně psal.1) Bude to znít velmi poeticky a stylizovaně, ale tématem knihy je rozpad lidského života, neschopnost vyrovnat se s minulostí, s tím, že vždy je „příliš pozdě“ – na cokoliv.

Už samotný úvod knihy je, myslím, vypovídající: „Často máme dojem, jako by nám život unikal. Stával se nepolapitelným. Jako by nám vždy něco scházelo k zaplnění prázdných míst […] Jsme bezradní. Jako by nám vždy scházel nějaký interpretační klíč, který by vše osvětlil, podal vysvětlení. Protože ze všeho nejhorší je žít v nejistotě. A nemoci s tím nic udělat. A tak vytváříme hypotézy. Které nás kontinuálně odvádějí od nás samotných. Ztrácíme sami sebe, dny plynou jako vyhublí psi potulující se ulicemi. Ztrácíme přehled o čase. V žaludku nám pomalu doutná zápalná šňůra od dynamitu: ‚Samozřejmě, že se celý život pořád něco rozbíjí.‘ “2) Jak je vůbec možné, že člověk i přesto žije, nebo lépe řečeno „funguje“ dál, navzdory událostem, do nichž je zapleten?
 

Stylizace autora knihy do seriálové postavy „true“ detektiva. Foto Martina Maňhalová
 

Podle mého názoru je celý seriál založen na dvou vzájemně provázaných motivech: na falešných stopách3) a na rozpadu osobní identity, založené na nezaplnitelných rupturách v lidské paměti (a nejedná se pouze o Hayesovu nemoc ve třetí sérii – spíše platí to, co se zdá být sémantickou hříčkou: „Když si něco nepamatujete, nevíte, že si to nepamatujete.“). Neustále provádíme kartografii svého života, kreslíme mapy a hledáme uzlové body, jež nás dovedly do situací, v nichž stojíme naprosto zranitelní, nazí. A samozřejmě, že mapy nikdy nejsou přímou reprezentací naší minulosti; paměť je temná a nespojitá.

Stejně jako případy vražd, zmizelých osob či dětí. Nelze nalézt koherenci. Nelze nalézt sebe sama. A v okamžiku, kdy se nakonec dozvíme celý příběh, tušíme, že řešení neexistuje a nikdy neexistovalo, že příběh byl od počátku banální a pouze jednotlivé postavy mu dodaly na hloubce a významu.

Všechny události života jsou zapsány v našich tělech, gestech, návycích. Přemýšlení nad minulostí nikdy k ničemu nevede. Mnohem spíše se zatouláme do bažin v Louisianě, ve spleti stezek a cest, prodíráme se křovinami za zvuku tam-tamů a ztrácíme sebe, propadáme šílenství.

Žijeme ve světě, v němž máme pouze jedinou jistotu: Time is a flat circle, jak říká detektiv Rust Cohle v první sérii s odkazem na Nietzscheho filozofii.
 

Obálka knihy Martina Charváta True Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší, která vyšla letos v březnu. Foto Veronika Černá

---

Martin Charvát. True Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší. Praha: Metropolitní univerzita Praha, Togga, 2020.


Poznámky

1) Jistě, v knize jsou pasáže o přijetí různých tradic detektivního žánru, o aspektech mediace, kdy jsme svědky invenční reprezentace reprezentace, kdy dochází ke zrazování klasického schématu tzv. objektivního vypravěče, a tak dále. Ale formální strategie vyprávění tvoří rámec postupně „zabydlovaného“ fikčního světa postavami a jejich interpretačními biasy vidění „případu“.

2) Gilles Deleuze. Logika smyslu. Praha: Karolinum, 2013, s. 165.

3) V klasických detektivních vyprávěních se setkáváme s postavou nadprůměrně inteligentního detektiva, kterému se celá vražedná scéna „dává“ ve zřetelných konturách, v tom slova smyslu, že silou svého rozumu „odhaluje“ jednotlivé stopy a na základě tohoto „odhalení“ konstruuje hypotézy. Ve čtenáři je vyvolávána představa, že každý, kdo by měl stejné rozumové schopnosti jako detektiv, by byl schopen dospět ke stejnému řešení: univerzalita rozumu sledující vědeckou metodu, díky níž se dospěje k dosažení pachatele a vyřešení zločinu. V případě True Detectiva (a třetí řada dovádí schéma do důsledků) s ničím takovým nemáme co do činění. Linie detektivova „vidění“ je determinována jeho intuicí, životními zkušenostmi, zkušenostmi se světem, habity, které určují, co bude rozpoznáno jako „stopa“, respektive jak je vystavena strukturace narace případu. Proto hovořím o dvou divergentních liniích, o linii tendenční detektivovy interpretace a o linii „objektivity zločinu“, jež se mohou v určitém momentu protnout. Linie „objektivity zločinu“ je založena na tom, že zločin se „stal“, „odehrál se“, avšak to, jakým způsobem se stal, je věcí střetu první linie s touto, kdy „objektivita“ získává na expresi, respektive se aktualizuje v určitém časovém okamžiku. Jako kdyby před oním protnutím byla zapouzdřena sama do sebe a teprve následně rozvinuta. A přesně z toho důvodu jsou ve vyprávění přítomny momenty „přehlédnutí“, sledování „falešných stop“, které se až zpětně ukazují jako „přehlédnutí“ a „falešné stopy“. A racionalita zde hraje pouze velmi malou roli.





more articles from a section:  New Book

dok.revueKam oči, tam hlavaAutorská kniha fotografky Markéty Kinterové Kam oči, tam hlava, vydaná v Nakladatelství AMU, je výsledkem kombinace fotografického, uměleckého a výzkumného přístupu.
dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.
dok.revueŽeny o ženáchLiterární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová chystá na podzim k vydání knihu Ženy o ženách zahrnující dvacet osm rozhovorů s dvaceti devíti filmovými a literárními dokumentaristkami působícími v Česku, prostřednictvím kterých zkoumá, jak ženy-dokumentaristky v Česku tvoří. Práce vzniká jako součást její dizertace na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V následujícím textu popisuje genezi projektu i jeho obsah.
1.18Digital Media and Documentary: Antipodean ApproachesAdrian Miles, Associate Professor at RTMI University in Melbourne introduces his bookAdrian Miles
2.16How and why a book on Slovak auteur documentary films was createdMartin Palúch about his new book focused on auteur documentary films in Slovakia
1.16Controversial View of the Society on Computer GamesHelena Bendová on her new book The Art of Gaming
2.15How My Book on Observational Filmmaking Became Almost a Family SecretHow Helena Třeštíková was writing a book about observational filmmaking methodHelena Třeštíková
1.15How to Capture a Sea of Short FilmsA book review of Atomy věčnosti (Atoms of Eternity) by Lucie Česálková dealing with Czechoslovak short films of the 1930-50’s
1.13How to read television using The Television HandbookReview of The Television Handbook by Jeremy Orlebar published by AMU PressŠimon Bauer
1.12Chris MarkerBook by David Čeněk released by Jihlava IDFF and AMU Publishers in the year of the famous filmmaker’s death

.DOK.REVUE
15. 06. 2020


from current issue:

New releaseOn Adultery as Mirror of Our Own SelvesBarbora Jíchová Tyson, a visual artist, who has been living in America for seventeen years, has finished her first feature film Talking About Adultery this year. According to the author, the film is an essayistic collage and represents a perspective on humanity, which holds the mirror up to us all.Barbora Jíchová TysonNew releaseHavel Speaking, Can You Hear Me?What were the two last years in the life of former dissident, ex-president Václav Havel like? How did he reflect on the fact that he was gradually leaving this world? Documentarian Petr Jančárek talks about his upcoming documentary film capturing the final stretch of Havel’s, life, the rough cut of which was shown at the Ji.hlava IDFF in the Studio 89 section marking this year’s anniversary of the so-called Velvet Revolution.Petr JančárekThemeEmerging Czech female documentariansIs there a new tide of emerging female documentarians in Czech cinema? What’s fascinating about the work of Czech female filmmakers like Johana Ožvold, Greta Stocklassa or Viera Čákany?Will TizardSportHow to Teach Documentary FilmmakingThis year’s Ji.hlava IDFF offered a panel discussion on how documentary filmmaking is taught in Visegrad countries. Methods used to teach documentary filmmaking in different V4 countries were discussed by lecturers from selected schools. Vít Janeček introduced documentary courses at Prague’s FAMU, Attila Kékesi represented Hungarian University of Theatre and Film Arts in Budapest, Viera Čákanyová talked about study programmes at Slovak Academy of Performing Arts in Bratislava – VSMU, and Maria Zmarz-Koczanowicz discussed documentary education at National Film School in Lodz. What emerged from their fruitful discussion? Vít Janeček, Kamila Boháčková, Maria Zmarz-Koczanowicz, Attila Kékesi, Peter KerekesPoemThe reanimation of Mr. PuiuKhavn De La CruzReviewA Place to Take a BreathThe film journalist Janis Prášil compares two documentary portraits of this year – Forman vs. Forman and Jiří Suchý: Tackling Life with Ease on his blog.Janis PrášilReview Music as a Lag Between Death and InfinityJanis Prášil ruminates on Solo – this year´s winner of Ji.hlava Czech Joy section – which comes to cinemas. Did the picture succeed in depicting the inner world, so hard to portray, of a mentally ill musician? And what if it is the illness itself which enables people to take a look into the grievous core of being?Janis PrášilReviewOn Sounds by ImageThe film journalist Antonín Tesař writes about the new film The Sound Is Innocent directed by Johana Ožvold.Antonín TesařInterviewGreta Stoklassa: I Read Rather than Preach the RealityAn interview with the director Greta StoklassaKamila BoháčkováInterviewTo Surprise MyselfWhile the main competition at the International Karlovy Vary Film Festival does not feature any Czech title, the festival’s documentary section has one Czech film to offer: A documentary road movie by Martin Mareček entitled Over the Hills exploring the relationship between a father and a son, as well as the distance that separates us from others. Unlike his previous socially engaged films, the latest title provides a personal and intimate insight. But as Martin Mareček put it in his interview for dok.revue – what is intimate is universal. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováInterviewKarel Vachek: Films Just Have to Make You Laugh!One of the most original Czech filmmakers Karel Vachek made his ninth film novel called Communism and the Net or the End of Representative Democracy. Fifty years after Prague Spring and thirty years after the Velvet Revolution, Karel Vachek “with his inner laughter” looks back on the evolution of our society and predicts a transformation to direct democracy based on the possibilities of the internet that will allow for the engagement of the whole mankind without the need of representatives. His film Communism will be screened at the beginning of next year at the International Film festival Rotterdam.Kamila BoháčkováIntroductionCzech docs of the year 2019Welcome at the English double issue of dok.revue 2019. This winter issue looks back upon the Czech documentary scene in the year 2019 and serves as an annual book of the most (internationally) interesting Czech documentaries and articles about them at dok.revue.Kamila Boháčkovávideo dok.revueMasterclass: Sergej Dvorcevoj23rd Ji.hlava International Documentary Film Festival