M E Z E R Y PAMĚTI

Nora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.

Z filmu M E Z E R Y

» Film ke zhlédnutí na webu Visions du Réel

---

Prázdná plocha. Na hladinu vypluje postava. Leží na zádech, splývá ve vodě. Vidíme jen části těla. Jako když se koupe ve vaně. Klid. Místy se nějaká část těla objeví víc, místy míň. Ticho v koupelně. Ve vaně nahý, sám se sebou, sám před sebou, obnažený. Jeho tělo je neúplné, jednotlivé části mezi sebou nemají žádné spojení. Mezery. Některé části mu chybí, sem tam se objeví, sem tam zase mizí. Jako jeho paměť.

Můj bratr přišel o paměť. Tedy tak, jak paměť známe my. Ztratil jednu, ale našel jinou. Nádor na mozku mu poničil paměťová centra a on se dostal do trochu jiné reality. To, co se mu událo dávno, vnímal, jako by se stalo včera, a to, co se dělo před malou chvílí, nezachytila jeho paměť vůbec. Půl roku nato zemřel.
 

Z filmu M E Z E R Y
 

Když jsem vymýšlela námět pro svůj bakalářský film, trochu silou jsem se nejprve snažila tomuto citlivému osobnímu zážitku vyhnout. Nechtěla jsem ve filmu příliš odkrývat svoje soukromí a spojovat svou tvorbu s arteterapií. Později jsem mnohokrát litovala, že jsem tohoto postoje nedostála.
 

Z filmu M E Z E R Y
 

Kroužila jsem všelijak okolo, ovšem stále v mezích tématu paměti, která mě od dob, co se bratrovi poprvé zamotala, nepřestávala fascinovat. Čím hlouběji jsem ji zkoumala, tím více ve mně sílil názor, že paměť není jen jedna z mnoha schopností našeho těla, nýbrž že jde možná o samotnou podstatu, o něco, co formuje celou naši identitu. V paměti jsou uchovány nejen vzpomínky, ale veškeré zkušenosti, souvislosti, návyky, které máme a bez nichž bychom vůbec nemohli v přítomném okamžiku fungovat. Vnímala jsem paměť jako jediný nástroj pro udržení vlastní osobnosti. 

O čase bez paměti

Původně jsem chtěla film založit na příbězích cizích lidí, kteří z různých důvodů a v různé míře o paměť také přišli. Čím více jsem přemýšlela, jak film formálně pojmout, tím více jsem si uvědomovala nutnost zaměřit svou pozornost hlouběji k jádru, v tomto případě přirozeně tedy blíže k sobě samé. Došlo mi, že jestliže nechci svou bolavou zkušenost celý život latentně cpát do každého svého filmu, neměla bych před ní nyní křečovitě zavírat oči. Rozhodla jsem se proto zaměřit film na příběh svého bratra a zachytit v něm poslední půlrok jeho nelineárního vnímání světa. Uvědomila jsem si, že dokud byl s námi, z jakési podivné opatrnosti jsem se ho nikdy příliš nevyptávala, jak vlastně svět okolo vnímá. Když prvotní šok z jeho odchodu zvolna opadával a já jsem začala pomalu šplhat ze dna posttraumatické hibernace, víc a víc jsem si právě s představou bratrova vidění světa pohrávala. Zásadní pro mě byla úvaha o vztahu mezi pamětí a časem. Přehledně lineární plynutí událostí v logické posloupnosti může přeci existovat pouze za předpokladu přehledně lineárního a logického vnímání. Bez paměti linearita času mizí. Co tedy čas bez paměti vlastně představuje?
 

Z filmu M E Z E R Y
 

Chtěla jsem svůj film poskládat tak, aby portrétoval bratrovo vnímání světa nejen obsahově, ale i formálně. Střih měl odpovídat vývoji zdravotního stavu mého bratra. Postupně se filmová skladba stává nepřehlednější, tak jako bratrova realita. Chtěla jsem, aby divák sám pozoroval film jakoby jeho očima. Výrazně mě tehdy inspiroval jednak dokumentární film Feral od Jiřího Holby, filmy Violy Ježkové, ale především krátký animovaný snímek od Boba Sabistona Snack and drink. Jde o jednoduchý dokumentární záběr autistického chlapce na výpravě do obchodu. Záběr je následně tzv. rotoskopicky překreslován – tedy vychází z reálného podkladu, který je animací stylizován a přizpůsoben vidění světa hlavního hrdiny. I já jsem podobně přistupovala k některým scénám, které jsem rekonstruovala s herci podle svých vzpomínek a pomocí rotoskopie jsem se snažila přiblížit se specifickému subjektivnímu pohledu svého bratra. Hrané scény jsem kombinovala s kolážovitými pasážemi sestavenými z fotografií, které bratr za svého života pořídil. Líbila se mi představa pomyslného tvůrčího dialogu s někým, kdo už tu fyzicky není. 

Zapojit do animace hravost

Svůj film jsem v kontextu zaběhlých postupů animovaného filmu skládala netradičně. V animaci je totiž běžné si celý film rozvrhnout a finalizovat dříve, než se vůbec začne animovat, mít pevný scénář, storyboard, animatik s finálním střihem – vzhledem k časové náročnosti animování jednoduše proto, aby člověk nekreslil zbytečně scény, které se pak zahodí. Vždycky jsem s tímto postupem měla problém, nebavil mě. U svého bakalářského filmu jsem se rozhodla poctivě ho nedodržet a dokázat tak, že i animovaný film může vznikat spontánně, organicky. Stálo mě to sice spoustu hodin zbytečného animování a frustrace z neviditelného cíle, ale musím přiznat, že kdybych si měla znovu volit cestu, jinou bych si nevybrala. Můj postup mi umožnil jednu zásadní (v umění podle mého nejzásadnější) věc, kterou jsem ve složitém a zdlouhavém procesu tvorby animovaného filmu často postrádala: hrát si. Pracovala jsem intuitivně a asociativně, skládala jsem vedle sebe mnoho zdánlivě nesourodých stylů, prvků, zvuků, které by mě samotnou dopředu ve scénáři nenapadly, jestliže bych před sebou neměla stále rozpracovanou skicu a nezkoušela si nejrůznější možné kombinace. Film ještě týden před klauzurami vypadal úplně jinak, rodil se a přeléval do poslední chvíle, dokud si v něm nesedl každý detail.
 

Z filmu M E Z E R Y
 

Na konec bych zde ráda odložila úryvek z Bílé velryby od Hermana Melvilla, jenž mě provázel po celou dobu vzniku M E Z E R. Právě představa lidské podstaty jako ducha uloženého ve fyzické schránce, skořápce, která se občas může porouchat, zatímco duch zůstává věčný, mě udržovala od počátku všech událostí nad vodou...
 

Z filmu M E Z E R Y
 

,,Myslím, že jsme otázku života a smrti řádně zmotali. Myslím, že to, čemu tady na zemi říkáme můj duch, je naše pravá podstata. Zdá se mi, že se v nazírání na věci duchovní až příliš podobáme ústřicím, jež se dívají na slunce skrze vodu a tu hustou vodu považují za nejřidší vzduch. Soudím, že mé tělo je jen útulek mé lepší bytosti. Ve skutečnosti ať si vezme mé tělo, kdo chce, vezměte si je! To nejsem já! A proto třikrát hurá Nantucketu! Nechť mi rozbijí člun a zničí mé tělo, kdy chtějí. Zničit mou duši nemůže ani sám Zeus.''
 





more articles from a section:  New release

2.20The Alchemical FurnaceJan Daňhel describes the concept behind his documentary film Alchemical Furnace that portrays the figure and work of Jan Švankmajer.
2.20Heaven over Today’s ChinaWhat is the story behind the feature-length documentary, Heaven, focusing on a Chinese Christian-run orphanage that is also a testimony about today’s China? Director Tomáš Etzler sees the film as a logical ending of his seven years in the Middle Kingdom. The second contribution was written by editor Adéla Špaljová who describes her collaboration with the director on the creation of the final cut of the documentary.Tomáš Etzler, Adéla Špaljová
2.20As Far As Possible Ukrainian documentarian Ganna Iaroshevych describes how she has been preparing her new film called As Far As Possible. It´s a portray of a man who decided to leave Germany and lives in the Ukrainian mountains fighting against the extinction of water buffaloes. „Our film tells about an alternative way of slow living close to nature and animals, and in harmony with yourself. And it seems to us that now this topic is especially relevant to many people around the globe,“ says Ganna Iaroshevych.Ganna Jaroševič
dok.revueZ uší roste krasohled„Náš film je vlastně důkazem toho, že poblíž vždycky existuje něco tak jednoduše krásného. A že vnímání člověka je nesmírně ojedinělá a fascinující věc, kterou má smysl kultivovat,“ píšou Tereza Chudáčková a Klára Ondračková o vzniku svého snímku Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled. Jejich film se zaměřuje na detail, čímž se podle autorek běžné objekty stávají abstraktními a přestávají být pojmenovatelné. Krátký snímek získal čestné uznání v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmtl.cz na letošním MFDF Ji.hlava a byl také součástí výstavy studentů CAS FAMU v Galerii města Pardubice.
dok.revue15 x 15 x 5Jak a proč vznikal dokument o výstavě Minisalon, kterou v orwellovském roce 1984 plánovala uspořádat Jazzová sekce, ale nikdy se neuskutečnila? Román 1984 je alegorií politiky moci, která není omezená dobou. „Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak,“ přiznává režisér Janek Růžička záměr svého dokumentu, v němž se propojuje starší generace výtvarníků, střední generace filmařů a nejmladší generace hudebníků a animátorů.
dok.revueCo nejdálUkrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.Ganna Jaroševič
dok.revuePodle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.
dok.revueJde o to vidět, že svět je spíše děravý než plnýFilmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.
1.20The story of a small provincial townNovice Russian director Dmitrij Bogoljubov tells dok.revue about the circumstances surrounding the origin of his new film Town of Glory, a co-production with Czech production company Hypermarket Film and Czech Television. The film uncovers the mentality of Yelnya, a provincial Russian town that is one of the most depressing in the country and where the legacy of the Great Patriotic War still lingers – something Putin’s establishment has successfully exploited to gain the support of the local citizens. The film was available to stream for a short time in March on the portal DAFilms as a part of the festival One World Online. This fall it will be shown on Czech Television and possibly in cinemas as well.Dmitrij Bogoljubov
1.20Sun of the Living DeadAnna Kryvenko on the loss of compassion in the post-factual age, the battle with the chaos and hostility of the universe, and how to create a documentary essay from archive materials.Anna Kryvenko

starší články

.DOK.REVUE
18. 04. 2020


from current issue:

Situational reviewThe creators of Havel didn’t know that they don’t know. And that’s the worst kind of not knowing!Is director Slávek Horák’s film Havel truly chaos that says nothing at all about the recent history of our Czech nation or its first president? Or are the filmmakers entitled to artistic license and allowed to create whatever they like, despite giving the film and its main character the name Havel? And what does it say about the times we live in that from the legacy of the influential playwright, intellectual, politician, and master of words, the filmmakers chose to focus solely on his slightly sensationalised private life?Kamila BoháčkováNew releaseHeaven over Today’s ChinaWhat is the story behind the feature-length documentary, Heaven, focusing on a Chinese Christian-run orphanage that is also a testimony about today’s China? Director Tomáš Etzler sees the film as a logical ending of his seven years in the Middle Kingdom. The second contribution was written by editor Adéla Špaljová who describes her collaboration with the director on the creation of the final cut of the documentary.Tomáš Etzler, Adéla ŠpaljováNew releaseAs Far As Possible Ukrainian documentarian Ganna Iaroshevych describes how she has been preparing her new film called As Far As Possible. It´s a portray of a man who decided to leave Germany and lives in the Ukrainian mountains fighting against the extinction of water buffaloes. „Our film tells about an alternative way of slow living close to nature and animals, and in harmony with yourself. And it seems to us that now this topic is especially relevant to many people around the globe,“ says Ganna Iaroshevych.Ganna JaroševičNew releaseThe Alchemical FurnaceJan Daňhel describes the concept behind his documentary film Alchemical Furnace that portrays the figure and work of Jan Švankmajer.ThemeIt comes right from the bellyIn this personal essay, a Danish sound designer Peter Albrechtsen remembers one of the world's greatest and most unique modern film composers, Jóhann Jóhannsson. This article was written in 2018, shortly after the Jóhannsson´s death, but has never been published.PoemGramsci’s NotebooksMike HoolboomInterviewKarel Vachek: Films Just Have to Make You Laugh!A doyen of Czech documentary filmmaking Karel Vachek unfortunately passed away on the 21th of December 2020. We publish here the interview he made in 2019 just after releasing his last film, the ninth film novel called Communism and the Net or the End of Representative Democracy. Fifty years after Prague Spring and thirty years after the Velvet Revolution, Karel Vachek “with his inner laughter” looks back on the evolution of our society and predicts a transformation to direct democracy based on the possibilities of the internet that will allow for the engagement of the whole mankind without the need of representatives. Kamila BoháčkováNew BookArmy Film and the Avant Garde?American film historian Alice Lovejoy discusses how her book Army Film and the Avant Garde: Cinema and Experiment in the Czechoslovak Military came to be. First published by Indiana University Press in 2015, the book will be published in a Czech translation by Jan Hanzlík in 2021 by the National Film Archive. The idea for the book emerged during the years the author lived in the Czech Republic.Alice LovejoyIntroductionLiving with inner laughterDok.revue 2.20Kamila Boháčková