Stopy Jedličkovy krajiny

Dokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.

Z filmu Jan Jedlička: Stopy krajiny

» Film na webu Visions du Réel

---

S tvorbou Jana Jedličky jsem se setkal víceméně náhodou, když jsem byl požádán o natočení krátkého videorozhovoru pro internetové stránky zabývající se výtvarným uměním. Hned při prvním setkání s jeho dílem jsem byl zaujat jeho snahou dostat se pod povrch zobrazovaných věcí – a to nejen intelektuálně, odkrýváním historických vrstev a souvislostí, ale také fyzicky, drcením kamenů při výrobě barevných pigmentů. A právě tento princip dobývání, v doslovném i přeneseném významu, se stal hlavním vodítkem při natáčení.

Během příprav scénáře jsme se dozvěděli, že Galerie hlavního města Prahy chystá velkou retrospektivu Jedličkova díla. Dobrozdání od ředitelky galerie nám usnadnilo počáteční kroky při financování filmu. 

Jan Jedlička emigroval do Švýcarska krátce po Palachově pohřbu. V cizině brzy pochopil, že neztratil pouze svou zem, ale také svůj umělecký jazyk. Témata jeho obrazů se ukázala být nepřenosná, pevně zakotvená v realitě tehdejšího Československa. Deset následujících let pak hledal nové téma. Při jedné ze svých prázdninových cest po Itálii navštívil Jedlička oblast Maremma v Toskánsku. Tamní atypická, bažinatá krajina jej okamžitě oslovila a stala se jeho novým uměleckým domovem, kam se od té doby více než čtyřicet let pravidelně vrací.  Emigrace očistila Jedličkův umělecký rukopis a zbavila ho lokálních kulturních nánosů. Vrátil se k základům výtvarného umění – ke světlu a k barvě.

Z filmu Jan Jedlička: Stopy krajiny

Zpět k minimalismu

Věděl jsem, že chci vytvořit výtvarný film, proto jsem oslovil kameramana Míru Janka. V první chvíli jsem netušil, jak šťastná to byla volba. Vedle nesporných Mírových kameramanských kvalit zde sehrála velkou roli i jeho osobní zkušenost s emigrací a několikaletý pobyt v Itálii, kde jsme z velké části film natáčeli.

Díky podpoře Fondu kinematografie a později i toskánského regionálního fondu jsme mohli strávit mnoho času přímo s Janem Jedličkou v terénu. Všechny Jedličkovy techniky jsou charakteristické prací s přírodními materiály a značnou pracností. Ve filmu jsme tyto aspekty chtěli přiblížit pomocí dlouhých záběrů, velkých detailů a propracované ruchové stopy. 

Během natáčení se prvotní okruh témat a motivů pomalu rozrůstal a původní minimalistická linie se začala vytrácet. Natočili jsme několik rozhovorů s kunsthistoriky o Jedličkově díle, byli jsme sbírat pigmenty na Etně, létali dronem a hledali etruské památky… Nakonec většina těchto odboček padla ve střižně pod stůl a my jsme se vrátili opět k minimalistickému pojetí, které nejlépe koresponduje s Jedličkovou tvorbou. Zbylé záběry však plánujeme použít v rámci připravované výstavy.

Všechno má svůj čas

Trochu proti mé vůli přihlásila producentka Alice Tabery náš film do české sekce workshopu dok.incubator. Pro mě i střihače Pavla Kolaju to znamenalo úplně novou výzvu – začít stříhat průběžně během natáčení. Ale hlavně nejen stříhat, ale i narychlo sestřižené části filmu veřejně prezentovat. Zpětná vazba od lektorů a účastníků, které se nám dostávalo, nás však posouvala dopředu a konfrontovala nás s nosností námi vybudovaných témat a linek. A také nás přiměla k tomu, mnohem více zkoušet různé možnosti střihu, aby se ukázalo, která funguje nejlépe.

Z filmu Jan Jedlička: Stopy krajiny

Na začátku střihu nás vedla netrpělivost – skákali jsme z místa na místo, střídali jsme různé techniky a vznikal pro diváka nečitelný chaos. Teprve časem jsme pochopili, že se při střihu musíme naladit na Jedličkovo tempo, na jeho rytmus a respektovat geografické zakotvení. Tak jako Jedlička pomalu hledá nové podněty, tak i my jsme potřebovali dostatek času ve střižně pro dokončení našeho filmu. Česká televize jako koproducent filmu nám naštěstí vyšla vstříc a umožnila nám prodloužení termínu dokončení filmu o několik měsíců. Díky tomu jsme se ke střihu s odstupem času mohli ještě vrátit a doladit jej do současné podoby. 

Pandemie a online premiéra 

Zvuková postprodukce už probíhala ve znamení současné pandemie. Vládní nařízení omezilo veškeré možnosti vnějšího rozptylování se a umožnilo nám se soustředit na zvukovou stopu hlouběji, než bývá u dokumentů obvyklé. Vladimír Chrastil pečlivě vytvářel ruchovou stopu italské krajiny pomocí autentických toskánských atmosfér a ruchů, které nám nahrál italský zvukař.

Našemu snažení nechybí ani dobrý konec – o film projevil zájem prestižní festival dokumentárních filmů Visions du Réel. A tak nás čeká 17. dubna světová premiéra filmu – bohužel ve „variantě covid-19“, – tedy pouze online na stránkách festivalu. Na našem území film bohužel nebude dostupný vzhledem k závazkům, které zde máme. Nám nezbývá než doufat, že alespoň česká premiéra, plánovaná na podzim tohoto roku, proběhne již v kině, na velkém plátně a za přítomnosti více než dvou diváků.
 





more articles from a section:  New release

dok.revueVěčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduDokumentarista Jan Gogola ml. popisuje okolnosti vzniku svého nového filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězdu, situačního portrétu slovenského zpěváka Joža Ráže ze skupiny Elán. Gogola se v otevřených situacích pokouší zjistit, jestli otevřenosti písní Elánu a Rážova hlasu odpovídá jeho otevřenost mentální. Texty Elánu se zároveň stávají kurzivou psaným rámcem tohoto hravého a přitom metafyzického setkání dokumentaristy se slovenským zpěvákem. „Mám za to, že ‚proti‘ může být cestou k ‚pro‘,“ zakončuje příběh svého filmu Gogola.Jan Gogola ml.
dok.revueKdo se se mnou zatočíStudentka Katedry animované tvorby na FAMU Adéla Križovenská přibližuje vznik svého krátkého animovaného dokumentu Kdo se se mnou zatočí, který je součástí celovečerního pásma toho nejlepšího ze současných studentských animovaných filmů s názvem FAMU v kině 01, jenž je od 20. srpna v českých kinech.
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.
dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který má premiéru na letošním festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.

starší články

.DOK.REVUE
17. 04. 2020


from current issue:

New releaseOn Adultery as Mirror of Our Own SelvesBarbora Jíchová Tyson, a visual artist, who has been living in America for seventeen years, has finished her first feature film Talking About Adultery this year. According to the author, the film is an essayistic collage and represents a perspective on humanity, which holds the mirror up to us all.Barbora Jíchová TysonNew releaseHavel Speaking, Can You Hear Me?What were the two last years in the life of former dissident, ex-president Václav Havel like? How did he reflect on the fact that he was gradually leaving this world? Documentarian Petr Jančárek talks about his upcoming documentary film capturing the final stretch of Havel’s, life, the rough cut of which was shown at the Ji.hlava IDFF in the Studio 89 section marking this year’s anniversary of the so-called Velvet Revolution.Petr JančárekThemeEmerging Czech female documentariansIs there a new tide of emerging female documentarians in Czech cinema? What’s fascinating about the work of Czech female filmmakers like Johana Ožvold, Greta Stocklassa or Viera Čákany?Will TizardSportHow to Teach Documentary FilmmakingThis year’s Ji.hlava IDFF offered a panel discussion on how documentary filmmaking is taught in Visegrad countries. Methods used to teach documentary filmmaking in different V4 countries were discussed by lecturers from selected schools. Vít Janeček introduced documentary courses at Prague’s FAMU, Attila Kékesi represented Hungarian University of Theatre and Film Arts in Budapest, Viera Čákanyová talked about study programmes at Slovak Academy of Performing Arts in Bratislava – VSMU, and Maria Zmarz-Koczanowicz discussed documentary education at National Film School in Lodz. What emerged from their fruitful discussion? Vít Janeček, Kamila Boháčková, Maria Zmarz-Koczanowicz, Attila Kékesi, Peter KerekesPoemThe reanimation of Mr. PuiuKhavn De La CruzReviewA Place to Take a BreathThe film journalist Janis Prášil compares two documentary portraits of this year – Forman vs. Forman and Jiří Suchý: Tackling Life with Ease on his blog.Janis PrášilReview Music as a Lag Between Death and InfinityJanis Prášil ruminates on Solo – this year´s winner of Ji.hlava Czech Joy section – which comes to cinemas. Did the picture succeed in depicting the inner world, so hard to portray, of a mentally ill musician? And what if it is the illness itself which enables people to take a look into the grievous core of being?Janis PrášilReviewOn Sounds by ImageThe film journalist Antonín Tesař writes about the new film The Sound Is Innocent directed by Johana Ožvold.Antonín TesařInterviewGreta Stoklassa: I Read Rather than Preach the RealityAn interview with the director Greta StoklassaKamila BoháčkováInterviewTo Surprise MyselfWhile the main competition at the International Karlovy Vary Film Festival does not feature any Czech title, the festival’s documentary section has one Czech film to offer: A documentary road movie by Martin Mareček entitled Over the Hills exploring the relationship between a father and a son, as well as the distance that separates us from others. Unlike his previous socially engaged films, the latest title provides a personal and intimate insight. But as Martin Mareček put it in his interview for dok.revue – what is intimate is universal. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováInterviewKarel Vachek: Films Just Have to Make You Laugh!One of the most original Czech filmmakers Karel Vachek made his ninth film novel called Communism and the Net or the End of Representative Democracy. Fifty years after Prague Spring and thirty years after the Velvet Revolution, Karel Vachek “with his inner laughter” looks back on the evolution of our society and predicts a transformation to direct democracy based on the possibilities of the internet that will allow for the engagement of the whole mankind without the need of representatives. His film Communism will be screened at the beginning of next year at the International Film festival Rotterdam.Kamila BoháčkováIntroductionCzech docs of the year 2019Welcome at the English double issue of dok.revue 2019. This winter issue looks back upon the Czech documentary scene in the year 2019 and serves as an annual book of the most (internationally) interesting Czech documentaries and articles about them at dok.revue.Kamila Boháčkovávideo dok.revueMasterclass: Sergej Dvorcevoj23rd Ji.hlava International Documentary Film Festival