Kam oči, tam hlava

Autorská kniha fotografky Markéty Kinterové Kam oči, tam hlava, vydaná v Nakladatelství AMU, je výsledkem kombinace fotografického, uměleckého a výzkumného přístupu.

Kam oči, tam hlava. Foto NAMU

Experimentálně laděná kritika současného stavu jak veřejného prostoru, tak mysli zaplavené kvantitou informací různorodé kvality je uměleckým výstupem autorčiny dizertační práce na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Skrze experimenty s knihou, formátem billboardu a výběrem motivů Kinterová pojednává o dystopii postkapitalismu a v textové části se zamýšlí nad tím, jaká je dnešní zkušenost s veřejným prostorem. V jakých kontextech uvažuje Kinterová v dok.revue o své nové knize?
--

Můžeme nějak narušit jednosměrnou podobu vizuálního smogu? Je utopií reagovat na něj autorskou knihou? To jsou hlavní otázky, jež mne dlouhodobě vedly na místa, která bych jinak nechala bez povšimnutí. Vylézt si na betonový patní sloup megabillboardu u dálnice a pozorovat jeho strukturu, monumentálnost, usazení v „zeleni“ a ruch v jeho blízkosti je iniciační zážitek a také poměrně zásadní změna perspektivy.

Kam oči, tam hlava. Oko do duše okno. Přísloví, která měla zájem o lidskou duši, zatímco marketingové strategie se na tento diagram dívají odlišně. Oko chápou jako díru, za níž se nachází tunel do mozku, který je schopen ovládat peněžní tok. Tento moment směny se v online prostředí nazývá konverzí. Přeměna návštěvníka v zákazníka. Pro oko je potřeba chystat vydatné a pravidelné porce. Kaloricky vizuálně nenáročné, kvalitativně jak kdy, ale důraz musí být na kvantitu a častou frekvenci. To, že výsledkem je mléčná dráha čehokoliv, kupodivu vůbec nevadí. Rozptýlení pozornosti funguje víc než dobře, oko těká, mysl je nesoustředěná, a tím víc se uchyluje ke spontánním rozhodnutím a archetypálním emocím. Duše je v této rovnici na úrovni čtvrté dimenze neboli zcela abstraktního pojmu, což je určitě zajímavá úvaha ke kontemplativnímu zamyšlení. Člověk se ale ani po pokání či meditaci nemůže vyhnout pocitu, že sílící zájem o spiritualitu všeho druhu nijak neovlivňuje rostoucí investice do developerských projektů, které mají podobu chrámů.
 

Kam oči, tam hlava. Foto NAMU

Společnost permanentních adolescentů 

Fenomén veřejných prostranství v soukromém vlastnictví (tzv. POPS, privately owned public space) v sobě už v principu obsahuje zásadní rozpor toho, jaké služby nebo praktické cíle tyto prostory mají poskytovat, a panuje v tomto ohledu celosvětově jakési neukotvení a řada nejasností. Střet zájmů je evidentní, a to nejen při pohledu na jejich globalizovanou homogenní podobu, ale i při pohledu na náplň funkcí, které mají, ať už přímo, či zprostředkovaně, vybízet primárně ke spotřebnímu chování. Nejvíce kritizovaným faktem je soustava pravidel, která krom vytváření dominantních nástrojů kontroly za účelem ochrany soukromého majetku skrze dohled bezpečnostních agentur nepřímo vybízí k exkluzi určitých sociálních skupin a dalším sporným důsledkům, jako jsou zákazy sdružování a veřejné produkce. Omezení vyplývá i z tzv. hostilní architektury, jež má odrazovat určité skupiny obyvatel od pobytu v daném prostoru skrze sofistikované tvarosloví nepohodlného designu a další psychologické prostředky. Tato exkluze rizikových skupin a důraz na preferenci užívání prostor potenciálními a ovlivnitelnými spotřebiteli koresponduje se stavem, kdy je trh globálně ovládán zájmy úzké menšiny investorů namísto hájení širších zájmů veřejnosti.

Pohyb městem je něco mezi sportovní aktivitou a exhibicí zahalenou do normality, aby co největší počet účastníků byl schopen se ve vyznačené škále komfortně pohybovat – aby introverti měli možnost se dostatečně zahalit a extroverti nebyli příliš nápadní. V období puberty tam, kde nás neznají, nechceme vyčnívat, protože chceme splynout, ale v přirozeném komorním prostředí toužíme být extrovertem kladně ohodnoceným za své úspěchy. Pohyb veřejným prostorem z nás činí jakési permanentní adolescenty, jak před padesáti lety poznamenal sociolog Richard Sennett.
 

Kam oči, tam hlava. Foto NAMU
 

Procházíme jako společnost procesem kolektivní halucinace. To, čím jsme se rozhodli obklopovat nejen sami sebe, ale i segmenty všech věkových kategorií a diverzit názorů a přesvědčení, musí být určitě smyšlené. Hegemonie konzumu spolu s hegemonií vládnoucí třídy je fikce, na kterou by jinak měla silný účinek opozice, usilující o zachování svobodného a kritického myšlení jednotlivce bez stále sílící potřeby cokoliv mediálně manipulovat. A usilující rovněž o zachování udržitelnosti života na Zemi, což zmiňuji až v druhém pořadí, protože to tak odpovídá posloupnosti příčiny a následku.

Veřejný prostor není kulisa

Podoba věcí okolo nás není jen kulisou, kterou je potřeba projít, ale otiskem nánosů mnoha souvislostí, kdy každá má svou vlastní genezi, vztah k celku a také k nám samotným. Vizualita prostoru je zrcadlem úrovně kultury a jasnou proklamací společenských priorit. Komercializace veřejného prostoru je problém, který v budoucnu bude nutné řešit. Pokud je reklamní plochou sprchový kout veřejného koupaliště, stůl v restauraci, zadní strana jídelního lístku a podavač toaletního papíru, je zřejmé, že prostředí s touto zátěží bude z mnoha důvodů problematické.

Většina reklam je koncipována jako inzerce v časopise. Chodec prochází městem jako obřím magazínem. Vnímám podobnost mezi městským prostředím a zážitkem z tiskoviny. Uvědomění si měřítka jednotlivých ploch i míry jejich zahlcení vizuálním smogem ovlivňuje mou orientaci v prostoru města, hledám a testuji strategie, jak to vizuálně sdělit. Nemusím se ubírat optimální cestou, ale vydávám se směrem totální utopie. Opatrně sejmout jeden billboard (zrovna s motivem české pokleslé komedie) v celistvém, nepoškozeném kuse za podmínek ideální vlhkosti, kdy klíh a papír umožní manipulaci a zároveň zůstává spojen. Z daného formátu dojít k lidskému měřítku přiměřeně manipulovatelné knihy, což vede při patřičném „vysložkování“ neboli rozřezání plochy o dané tloušťce a tvrdosti materiálu a vhodné vazbě přibližně k formátu A3. Mění se měřítko, přibližuje se detail tiskového zrna, jiná je i pohledová vzdálenost a osa, časová dotace diváka, rytmus prohlížení a těkání oka, haptický vjem...
 

Kam oči, tam hlava. Foto NAMU
 

Jaké gesto rezistence přijímatelům vizuálních sdělení zbývá? Je to tzv. opoziční čtení (dle Stuarta Halla), kdy příjemce hegemonii výkladu dané informace odmítá, uvědomuje si zkreslenost reality podávané médii a podrobuje je kritickým úvahám. Celá situace je tak ponechána v rovině osobní zodpovědnosti zcela úměrně tomu, jakou měrou neoliberální kapitalismus podporuje občanskou společnost a kritické postoje. Pokud je schéma vysílatel–zpráva–přijímatel využíváno pouze jednosměrně, dostává uživatele prostoru do slepé uličky. Nemožnost se z této slepé ulice kamkoliv dovolat se v rámci každodenní zkušenosti většině z nás daří vytěsnit. A daří se nám přesvědčit sami sebe, že tento balast nevnímáme. Jak ale vysvětlit dítěti, například dívce, že společnost považuje za obhajitelnou extrémní sexualizaci ženských znaků pro účel zvýšení prodeje nějakého produktu, která je k vidění pro všechny bez rozdílu věku či náboženského přesvědčení? 

Věřím, že velká část společnosti zažívá toto opoziční čtení v pseudoveřejném prostoru v pozici adolescenta s rozptýlenou pozorností, i když fáze uvědomění si a pojmenování tohoto stavu je u každého jiná. Ovšem exkluze neperspektivního chodce se týká mnohem více vyloučených skupin společnosti. O to více je potřeba ustanovit těmto jevům perspektivu, která nebude souviset s aktem spotřeby, ale obrazně řečeno s čímkoliv jiným, co nebude sloužit zájmům ekonomiky a státu a klamné představě o domnělé neutralitě prostoru.





more articles from a section:  New Book

dok.revueTrue Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší„Žijeme ve světě, v němž máme pouze jedinou jistotu: Time is a flat circle,“ píše sémiotik a teoretik médií Martin Charvát v narážce na známou hlášku detektiva Rusta Cohlea ze seriálu True Detective. Tato televizní show Charvátovi natolik učarovala, že jí věnoval knihu. V následujícím textu přibližuje, jak svou publikaci koncipoval.
dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.
dok.revueŽeny o ženáchLiterární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová chystá na podzim k vydání knihu Ženy o ženách zahrnující dvacet osm rozhovorů s dvaceti devíti filmovými a literárními dokumentaristkami působícími v Česku, prostřednictvím kterých zkoumá, jak ženy-dokumentaristky v Česku tvoří. Práce vzniká jako součást její dizertace na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V následujícím textu popisuje genezi projektu i jeho obsah.
1.18Digital Media and Documentary: Antipodean ApproachesAdrian Miles, Associate Professor at RTMI University in Melbourne introduces his bookAdrian Miles
2.16How and why a book on Slovak auteur documentary films was createdMartin Palúch about his new book focused on auteur documentary films in Slovakia
1.16Controversial View of the Society on Computer GamesHelena Bendová on her new book The Art of Gaming
2.15How My Book on Observational Filmmaking Became Almost a Family SecretHow Helena Třeštíková was writing a book about observational filmmaking methodHelena Třeštíková
1.15How to Capture a Sea of Short FilmsA book review of Atomy věčnosti (Atoms of Eternity) by Lucie Česálková dealing with Czechoslovak short films of the 1930-50’s
1.13How to read television using The Television HandbookReview of The Television Handbook by Jeremy Orlebar published by AMU PressŠimon Bauer
1.12Chris MarkerBook by David Čeněk released by Jihlava IDFF and AMU Publishers in the year of the famous filmmaker’s death

.DOK.REVUE
16. 03. 2020


from current issue:

New releaseOn Adultery as Mirror of Our Own SelvesBarbora Jíchová Tyson, a visual artist, who has been living in America for seventeen years, has finished her first feature film Talking About Adultery this year. According to the author, the film is an essayistic collage and represents a perspective on humanity, which holds the mirror up to us all.Barbora Jíchová TysonNew releaseHavel Speaking, Can You Hear Me?What were the two last years in the life of former dissident, ex-president Václav Havel like? How did he reflect on the fact that he was gradually leaving this world? Documentarian Petr Jančárek talks about his upcoming documentary film capturing the final stretch of Havel’s, life, the rough cut of which was shown at the Ji.hlava IDFF in the Studio 89 section marking this year’s anniversary of the so-called Velvet Revolution.Petr JančárekThemeEmerging Czech female documentariansIs there a new tide of emerging female documentarians in Czech cinema? What’s fascinating about the work of Czech female filmmakers like Johana Ožvold, Greta Stocklassa or Viera Čákany?Will TizardSportHow to Teach Documentary FilmmakingThis year’s Ji.hlava IDFF offered a panel discussion on how documentary filmmaking is taught in Visegrad countries. Methods used to teach documentary filmmaking in different V4 countries were discussed by lecturers from selected schools. Vít Janeček introduced documentary courses at Prague’s FAMU, Attila Kékesi represented Hungarian University of Theatre and Film Arts in Budapest, Viera Čákanyová talked about study programmes at Slovak Academy of Performing Arts in Bratislava – VSMU, and Maria Zmarz-Koczanowicz discussed documentary education at National Film School in Lodz. What emerged from their fruitful discussion? Vít Janeček, Kamila Boháčková, Maria Zmarz-Koczanowicz, Attila Kékesi, Peter KerekesPoemThe reanimation of Mr. PuiuKhavn De La CruzReviewA Place to Take a BreathThe film journalist Janis Prášil compares two documentary portraits of this year – Forman vs. Forman and Jiří Suchý: Tackling Life with Ease on his blog.Janis PrášilReview Music as a Lag Between Death and InfinityJanis Prášil ruminates on Solo – this year´s winner of Ji.hlava Czech Joy section – which comes to cinemas. Did the picture succeed in depicting the inner world, so hard to portray, of a mentally ill musician? And what if it is the illness itself which enables people to take a look into the grievous core of being?Janis PrášilReviewOn Sounds by ImageThe film journalist Antonín Tesař writes about the new film The Sound Is Innocent directed by Johana Ožvold.Antonín TesařInterviewGreta Stoklassa: I Read Rather than Preach the RealityAn interview with the director Greta StoklassaKamila BoháčkováInterviewTo Surprise MyselfWhile the main competition at the International Karlovy Vary Film Festival does not feature any Czech title, the festival’s documentary section has one Czech film to offer: A documentary road movie by Martin Mareček entitled Over the Hills exploring the relationship between a father and a son, as well as the distance that separates us from others. Unlike his previous socially engaged films, the latest title provides a personal and intimate insight. But as Martin Mareček put it in his interview for dok.revue – what is intimate is universal. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováInterviewKarel Vachek: Films Just Have to Make You Laugh!One of the most original Czech filmmakers Karel Vachek made his ninth film novel called Communism and the Net or the End of Representative Democracy. Fifty years after Prague Spring and thirty years after the Velvet Revolution, Karel Vachek “with his inner laughter” looks back on the evolution of our society and predicts a transformation to direct democracy based on the possibilities of the internet that will allow for the engagement of the whole mankind without the need of representatives. His film Communism will be screened at the beginning of next year at the International Film festival Rotterdam.Kamila BoháčkováIntroductionCzech docs of the year 2019Welcome at the English double issue of dok.revue 2019. This winter issue looks back upon the Czech documentary scene in the year 2019 and serves as an annual book of the most (internationally) interesting Czech documentaries and articles about them at dok.revue.Kamila Boháčkovávideo dok.revueMasterclass: Sergej Dvorcevoj23rd Ji.hlava International Documentary Film Festival