Ženy o ženách

Literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová chystá na podzim k vydání knihu Ženy o ženách zahrnující dvacet osm rozhovorů s dvaceti devíti filmovými a literárními dokumentaristkami působícími v Česku, prostřednictvím kterých zkoumá, jak ženy-dokumentaristky v Česku tvoří. Práce vzniká jako součást její dizertace na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V následujícím textu popisuje genezi projektu i jeho obsah.

Martina Malinová. Foto Dita Pepe

V pondělí 8. února 2016 jsem si začala psát ke svým dokumentárním projektům deník. Potřebovala jsem intimní prostor, kde bych získala možnost z odstupu pohlédnout na dokumentární praxi i dokumentované jedince a v rámci kterého bych mohla formulovat věci, o nichž jsem jako dokumentaristka už nějakou dobu přemýšlela, a kam bych zároveň mohla směrovat emoce, které s dokumentární prací souvisejí. Ten den jsem natáčela rozhovor se ženou, která se sebepoškozovala. Řešila, jak o svém životě mluvit upřímně, ale tak, aby zůstala v anonymitě. Do deníku jsem si tehdy napsala: „Slibuju jí, že může otevřeně mluvit o všem, a potom jí dám výsledek autorizovat.“ Tématem, jak chránit svůj zdroj a zároveň být poctivá k příjemcům dokumentárního obsahu, začalo moje přemýšlení-psaní o praxi a strategiích dokumentární tvorby. Od toho dne jsem se snažila reflektovat každý natáčený rozhovor, zapisovat si k němu poznatky a z nich formulovat otázky, na které jsem hledala odpověď. 

Ve stejné době jsem pracovala na literárním dokumentu, který se věnoval matkám s atypickou životní zkušeností – jedna se skrývala s dítětem v rámci režimu utajení, druhé dítě tragicky zemřelo, třetí tematizovala sexuální identitu potomka. Témata byla citlivá, plná emocí, v jednu chvíli jsem řešila, do jaké míry se mohu jako dokumentaristka sama angažovat v životech lidí, které dokumentuji. Vzájemná blízkost vyjevila svá úskalí, kterými byla často očekávání ze strany dokumentovaných osob – jedna žena se mě například snažila pravidelně úkolovat. Uvědomila jsem si, jak důležitý je v procesu dokumentární práce vzájemný respekt, který je nutné neustále vyvažovat, aby se nezvrtnul na jednu stranu ve vytěžování dokumentovaných lidí, nebo na druhou v manipulaci autorů a autorek dokumentů.

S tím souvisí i to, jak samotný proces dokumentární práce probíhá – tím, jak se pohybuji napříč společenským spektrem a dokumenty vznikají s lidmi aplikujícími odlišné životní strategie a vyznávajícími rozmanité hodnoty, dostávám se nezřídka mimo vlastní komfortní zónu, což však jako dokumentaristka musím umět ustát, abych mohla dokument dokončit. Mnohokrát jsem se ptala sama sebe, jestli mohu dokumentovanou osobu za její názory a chování v průběhu natáčení zkritizovat, jestli se s ní mohu pohádat, nebo ji naopak pochválit, jestli tím nenaruším křehkost rovnováhy nastolené mezi námi. Nechtěla jsem být jen tou dokumentaristkou, která bere. Ale měla jsem dostatek energie na to i stejně dávat?

V téže době jsem natáčela dokument se svojí dnes už třiadevadesátiletou babičkou. A uvědomila jsem si, jak měním svůj dokumentární přístup – jako osobu blízkou jsem měla tendenci ji extrémně chránit a schválně zamlčovat některé věci. Hned jsem začala přemýšlet, jestli blízkost, která na jednu stranu znamená absolutní otevřenost, neznamená také to, že si dokumentarista začne pravdu uzpůsobovat svou ohleduplností. A kde je pak pravda? Jde o ni v dokumentu vůbec?
 

Zuzana Piussi. Foto Dita Pepe
 

I další dokumenty, které jsem ten rok nahrávala, otevíraly zajímavá témata: například téma hranic intimity – na co se jako dokumentaristka mohu zeptat a čím už druhému ublížím, téma etiky – kdy mohu jako autorka zamlčovat pravdu, nebo téma angažování se členů rodiny dokumentované osoby, kteří mají tendenci ovlivňovat výsledné vyznění dokumentu. 

Na jaře 2017 jsem díky UTB ve Zlíně vycestovala na semestrální výzkumný pobyt na University of New South Wales v Sydney, v rámci kterého jsem natočila na třicet rozhovorů s australskými dokumentaristkami. Jejich perspektiva a profesní zkušenosti rozšířily můj set výzkumných otázek, které jsem pokládala dokumentaristkám v Česku. Nastolily témata jako mezigenerační mentoring nebo společenská angažovanost. Zvláště pak setkání s antropoložkou Diane Bell přispělo k posunu mého výzkumu i vedení rozhovorů směrem k aplikování feministických metodologií. Ty spočívají mimo jiné v situování autora do výzkumu nebo ve snaze o nehierarchické vedení rozhovorů.

Otázek nastolených ve výzkumu bylo nakonec na sto padesát a já jsem se rozhodla je položit (samozřejmě dle jejich relevance) literárním a filmovým dokumentaristkám v Česku, abych zjistila, jak to mají ony. Do výzkumu jsem přidala navíc otázky týkající se specificky žen – zajímalo mě například, jestli gender ovlivňuje financování jejich filmů, do jaké míry proměňuje charakter jejich práce mateřství nebo jestli zažily jako dokumentaristky diskriminaci. 

První rozhovor pro výzkum Ženy o ženách jsem natočila 18. listopadu 2016 s Juditou Matyášovou, ten poslední – se socioložkou Marcelou Linkovou, iniciátorkou a spoluautorkou knihy Bytová revolta (2017) – letos v červenci. Ve výsledku vzniklo devadesát tři hodin nahrávek, které jsem pak literárně zpracovávala. V komplexní, autorizované podobě vycházejí rozhovory letos na podzim knižně. Veškeré získané poznání jsem navíc analyzovala a v prosinci 2019 budu výsledky výzkumu prezentovat na FMK UTB v podobě stejnojmenné disertační práce.

Koho jsem nakonec pro rozhovory vybrala? Cíleně jsem se zaměřila na ženy tvořící filmový nebo literární dokumentární obsah, které se alespoň částí své práce věnují ženám. Snažila jsem se při tom zohlednit perspektivu vícero generací (rozdíl mezi nejstarší Dagmar Steinovou a nejmladší Apolenou Rychlíkovou je šedesát sedm let), profesní východisko (oslovila jsem nejenom klasické filmové a literární dokumentaristky, ale i ženy dalších profesí generujících dokumentární obsah, tedy historičky, žurnalistky, vědkyně, socioložku, umělkyně, fotografky a podobně, abych zmapovala rozmanité přístupy k práci vycházející ze specifik různých profesí), také rozmanitá nastolovaná témata o ženách, Billem Nicholsem (2010) zmiňované dokumentární modely (například reportáž, etnografii, deník, biografii a podobně), stejně jako specifickou zkušenost každé dokumentaristky.
 

Helena Třeštíková. Foto Dita Pepe
 

U filmařky Hany Pinkavové mě zajímala její televizní práce i život kolem Zlínských filmových ateliérů, u Marie Dvořákové – držitelky studentského Oscara – její zkušenost se studiem filmu a následnou tvorbou v Americe. U Blanky Kirchnerové jsem zkoumala, jak jako umělkyně pracuje se svými osobními deníky. Mariky Pecháčkové jsem se ptala mimo jiné na to, jak ji jako dokumentaristku ovlivňuje partnerství s jiným dokumentaristou. Orální historička Pavla Frýdlová je spoluautorkou projektu Paměť žen, který mapuje 20. a 21. století výhradně perspektivou žen. U spisovatelky Petry Dvořákové jsem zkoumala míru autobiografičnosti v její literární práci. Se slovenskou filmařkou Zuzanou Piussi jsme probíraly odvahu dokumentaristky postavit se mocným. Historička Blanka Zubáková vyprávěla o etice práce v archivech a nakládání s osudy zemřelých. Rozhovor s filmovou dokumentaristkou a fotografkou Libuší Rudinskou nejvíce ovlivnila její zkušenost s dokumentem o Pavlu Wonkovi, po kterém následovalo její tříleté filmové embargo. Literátka Alena Wagnerová vypráví o krásné literatuře jako nástroji zpracovávání tabuizovaných dokumentárních témat, Tereza Tara se dívá na film celostním způsobem. U profesorky historie Dany Musilové – označované za matku zakladatelku orální historie v Česku – mě zajímalo, jak s dokumentárním poznáním pracuje věda. Martinu Malinovou jsem přizvala do projektu jakožto feministickou autorku experimentálnějších filmů, Helenu Třeštíkovou jako klíčovou osobnost časosběrné metody. S teoretičkou umění Michaelou Peško Banzetovou jsme diskutovaly, jak gender ovlivňuje příjem sdělení. Filmová dokumentaristka Jana Počtová mě zajímala jako autorka úspěšných celovečerních dokumentů. Dagmar Steinovou jsem si vybrala jako autorku memoárů, Eleanore Rasmussenovou jako etnografku. S filmařkou Lindou Kallistovou Jablonskou jsme se věnovaly aktivismu, po natočení snímku V nejlepším zájmu dítěte (2016) se totiž začala angažovat v neziskové iniciativě Dobrý start snažící se změnit systém péče o ohrožené děti. Podobně společensky orientovaný přístup má filmová dokumentaristka Apolena Rychlíková jakožto autorka úspěšného dokumentu Hranice práce (2017). Olgu Sommerovou jsem do výzkumu zařadila proto, že patří mezi nejsilnější feministické hlasy v českém dokumentu. Filmařku a teoložku Violu Ježkovou mi jako svůj vzor doporučilo hned několik dokumentaristek, bavily jsme se o etice dokumentární práce. Marcela Linková reprezentuje sociologický pohled na dokument. O prolínání dokumentu s hranou tvorbou pojednává Zuzana Kirchnerová – držitelka filmového ocenění z Cannes. Fotografka Gabriela Kontra a filmová animátorka Kateřina Kačerovská vytvořily ke svému dokumentu Porodní plán (2009) rozsáhlou informační platformu, která si začala žít vlastním životem, kritička a kurátorka Zuzana Štefková mě zaujala tím, že dokument využila jako zajímavý nástroj výuky. S novinářkou a spisovatelkou Juditou Matyášovou se v rozhovoru bavíme o dokumentární práci jako o pátrání, s žurnalistkou a humanitární pracovnicí Petrou Procházkovou vycházíme z momentu, kdy se ve válečném Grozném z role osoby dokumentující stala osobou pečující.
 

Olga Sommerová. Foto Dita Pepe
 

Kniha Ženy o ženách se snaží nabídnout unikátní perspektivu třicítky žen, jejichž myšlenky i přístupy vnímám jako obohacující nejenom směrem k tvůrcům dokumentárního obsahu, teoretikům filmu, literatury, historie nebo genderu, ale i pro samotné příjemce dokumentárního sdělení, kterým mohou pohledy dokumentaristek pomoci k tomu, začít o dokumentárním díle smýšlet jiným, otevřenějším způsobem.


Kniha vychází v nakladatelství wo-men ve spolupráci s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně. Díky propojení s platformou www.dafilms.cz bude publikace obsahovat unikátní kód, který umožní čtenářům pustit si filmy, o kterých ženy v rozhovorech hovoří, online. Kniha bude mít menší formát, ale 992 stran, a proto bude svázána v pevném plátně. Více na  WWW.BY-WO-MEN.COM.





more articles from a section:  New Book

dok.revueTrue Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší„Žijeme ve světě, v němž máme pouze jedinou jistotu: Time is a flat circle,“ píše sémiotik a teoretik médií Martin Charvát v narážce na známou hlášku detektiva Rusta Cohlea ze seriálu True Detective. Tato televizní show Charvátovi natolik učarovala, že jí věnoval knihu. V následujícím textu přibližuje, jak svou publikaci koncipoval.
dok.revueKam oči, tam hlavaAutorská kniha fotografky Markéty Kinterové Kam oči, tam hlava, vydaná v Nakladatelství AMU, je výsledkem kombinace fotografického, uměleckého a výzkumného přístupu.
dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.
1.18Digital Media and Documentary: Antipodean ApproachesAdrian Miles, Associate Professor at RTMI University in Melbourne introduces his bookAdrian Miles
2.16How and why a book on Slovak auteur documentary films was createdMartin Palúch about his new book focused on auteur documentary films in Slovakia
1.16Controversial View of the Society on Computer GamesHelena Bendová on her new book The Art of Gaming
2.15How My Book on Observational Filmmaking Became Almost a Family SecretHow Helena Třeštíková was writing a book about observational filmmaking methodHelena Třeštíková
1.15How to Capture a Sea of Short FilmsA book review of Atomy věčnosti (Atoms of Eternity) by Lucie Česálková dealing with Czechoslovak short films of the 1930-50’s
1.13How to read television using The Television HandbookReview of The Television Handbook by Jeremy Orlebar published by AMU PressŠimon Bauer
1.12Chris MarkerBook by David Čeněk released by Jihlava IDFF and AMU Publishers in the year of the famous filmmaker’s death

.DOK.REVUE
07. 10. 2019


from current issue:

New releaseOn Adultery as Mirror of Our Own SelvesBarbora Jíchová Tyson, a visual artist, who has been living in America for seventeen years, has finished her first feature film Talking About Adultery this year. According to the author, the film is an essayistic collage and represents a perspective on humanity, which holds the mirror up to us all.Barbora Jíchová TysonNew releaseHavel Speaking, Can You Hear Me?What were the two last years in the life of former dissident, ex-president Václav Havel like? How did he reflect on the fact that he was gradually leaving this world? Documentarian Petr Jančárek talks about his upcoming documentary film capturing the final stretch of Havel’s, life, the rough cut of which was shown at the Ji.hlava IDFF in the Studio 89 section marking this year’s anniversary of the so-called Velvet Revolution.Petr JančárekThemeEmerging Czech female documentariansIs there a new tide of emerging female documentarians in Czech cinema? What’s fascinating about the work of Czech female filmmakers like Johana Ožvold, Greta Stocklassa or Viera Čákany?Will TizardSportHow to Teach Documentary FilmmakingThis year’s Ji.hlava IDFF offered a panel discussion on how documentary filmmaking is taught in Visegrad countries. Methods used to teach documentary filmmaking in different V4 countries were discussed by lecturers from selected schools. Vít Janeček introduced documentary courses at Prague’s FAMU, Attila Kékesi represented Hungarian University of Theatre and Film Arts in Budapest, Viera Čákanyová talked about study programmes at Slovak Academy of Performing Arts in Bratislava – VSMU, and Maria Zmarz-Koczanowicz discussed documentary education at National Film School in Lodz. What emerged from their fruitful discussion? Vít Janeček, Kamila Boháčková, Maria Zmarz-Koczanowicz, Attila Kékesi, Peter KerekesPoemThe reanimation of Mr. PuiuKhavn De La CruzReviewA Place to Take a BreathThe film journalist Janis Prášil compares two documentary portraits of this year – Forman vs. Forman and Jiří Suchý: Tackling Life with Ease on his blog.Janis PrášilReview Music as a Lag Between Death and InfinityJanis Prášil ruminates on Solo – this year´s winner of Ji.hlava Czech Joy section – which comes to cinemas. Did the picture succeed in depicting the inner world, so hard to portray, of a mentally ill musician? And what if it is the illness itself which enables people to take a look into the grievous core of being?Janis PrášilReviewOn Sounds by ImageThe film journalist Antonín Tesař writes about the new film The Sound Is Innocent directed by Johana Ožvold.Antonín TesařInterviewGreta Stoklassa: I Read Rather than Preach the RealityAn interview with the director Greta StoklassaKamila BoháčkováInterviewTo Surprise MyselfWhile the main competition at the International Karlovy Vary Film Festival does not feature any Czech title, the festival’s documentary section has one Czech film to offer: A documentary road movie by Martin Mareček entitled Over the Hills exploring the relationship between a father and a son, as well as the distance that separates us from others. Unlike his previous socially engaged films, the latest title provides a personal and intimate insight. But as Martin Mareček put it in his interview for dok.revue – what is intimate is universal. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováInterviewKarel Vachek: Films Just Have to Make You Laugh!One of the most original Czech filmmakers Karel Vachek made his ninth film novel called Communism and the Net or the End of Representative Democracy. Fifty years after Prague Spring and thirty years after the Velvet Revolution, Karel Vachek “with his inner laughter” looks back on the evolution of our society and predicts a transformation to direct democracy based on the possibilities of the internet that will allow for the engagement of the whole mankind without the need of representatives. His film Communism will be screened at the beginning of next year at the International Film festival Rotterdam.Kamila BoháčkováIntroductionCzech docs of the year 2019Welcome at the English double issue of dok.revue 2019. This winter issue looks back upon the Czech documentary scene in the year 2019 and serves as an annual book of the most (internationally) interesting Czech documentaries and articles about them at dok.revue.Kamila Boháčkovávideo dok.revueMasterclass: Sergej Dvorcevoj23rd Ji.hlava International Documentary Film Festival