Let viny

Režisérka Tereza Tara představuje svůj nový, osobně laděný celovečerní dokument Let viny, který připravuje už deset let.

Dokumentární film Let viny jsem začala točit jako projekt o ledvinách a jejich roli v rámci psychosomatiky. Potýkala jsem se se zdravotními problémy, které naštěstí nebyly závažné, přesto můj život významně ovlivňovaly. Poznala jsem sama na sobě, že potřebuji zpracovat traumata z dětství a naučit se zacházet se silnými emocemi, které jsem cítila, a zodpovědně se postavit svým vlastním strachům a úzkostem. Když jsem pro sebe objevila různé terapeutické přístupy a začala jsem se více orientovat v oblasti osobního rozvoje, rozhodla jsem se tento proces zaznamenat do podoby celovečerního dokumentárního filmu.

Tvorba tohoto filmu je mi záhadou, stejně tak jako to, že jsem s ním strávila deset let svého života. Neplánovaně, s mnoha rozchody a krátkými i velmi dlouhými odloučeními, kdy jsme existovali každý sám za sebe, přesto náš vztah stále trvá. Film překonal délkou i můj dlouholetý partnerský vztah a je mi průvodcem až do dnešních dní. Dokončování filmu je pro mě významnou retrospektivou jedné dekády mého života.

Pozorovatelkou jsem já, která usedám k záznamům z roku 2008 a vidím mladou ženu topící se ve vlastní temnotě, trpící oslabením ledvin a nesoucí zátěž nefunkčních rodinných vztahů. Vidím ženu, která v tom bahně našla sílu se zvednout a jít nejistou cestou sebepoznání, aniž by přesně věděla, kam vede, a také u toho sama sebe točit. Vidím ženu, která odolala výsměchu, nebála se a šla tam, kde cítila život. 

Nutno říct, že v roce 2008 měla „seberozvojová“ scéna v České republice zcela jinou podobu než dnes. Dříve se jednalo o velkou alternativu. Dnes je to mainstream, který se stal legitimní podnikatelskou aktivitou, zároveň se vyrojily instagramové šamanky a certifikované kněžky, jejichž zasvěcení spočívá především v počtu lajků, nikoliv v reálné hodnotě jejich učení. Měla jsem štěstí, že před deseti lety nebyl trh tak přebujelý a bylo jednodušší si vybrat metodu, učitele či terapeuta, projít určitým procesem a po delší době vyhodnotit, co to přineslo. 

Tak jsem se dostala k rodinným a systemickým konstelacím, terapeutické metodě zakladatele Berta Hellingera, podle které si v sobě neseme vlivy například z našeho rodu, které mohou mít negativní dopad na náš život. Tím, že ve skupině vybereme zástupce za své rodinné členy i za sebe samotné a necháme je pohybovat se a vzájemně komunikovat, můžeme uvidět svou životní situaci z nadhledu, který nám umožní se v ní lépe zorientovat. Zásadní je vnitřní prožitek člověka, který si konstelaci staví, ale také těch, kteří jsou v rolích jeho příbuzných. Často jsou přítomny hluboké emoce, což je pro mě jako režisérku nesmírně atraktivní.

Díky svým přátelům jsem se také setkala s osobou mnohem kontroverznější, s léčitelem Františkem, který lidem pomáhá po telefonu. Začalo to tak, že jsme mu zavolala ve chvíli, kdy jsem ležela doma a nemohla se vyčerpáním téměř hýbat. Chvíli mě poslouchal, pak řekl, že je to od ledvin, doporučil mi nějaké bylinky, řekl mi, že na „miláčka“ neboli partnera si ještě počkám a rozveselil mě natolik, že jsem dokonce vstala z postele. Když jsem ho posléze spatřila osobně, rozhodla jsem se, že tento film opravdu natočím, protože je pro mě fascinující filmovou postavou, laskavou i hrůzostrašnou, prostě prototypem moravského léčitele, toho „šamana“, jací tady byli vždycky, čaroděje, kterého nemají křesťané rádi, protože mluví o Ježíši a karmě zároveň, a přitom sedí za pecí a zvedá telefony, žije z důchodu a pěstuje saláty.
 



 

Do jisté míry František zosobňuje kvality, které bych ocenila i ve svém filmu. Je charismatický, vyvolává emoce, překypuje moudrostí, odzbrojuje humorem, je obdarován šílenstvím, v jeho projevu se snoubí mužský šovinismus s feminismem, je zdárně při zemi a občas odletí na jiné planety. Nemohu s ním souhlasit, ani ho odsoudit a jeho role není o tom, aby nám vyložil, jak věci jsou, ale aby nám poskytl svou existencí prostor k vlastní úvaze a pochopení života.

Potkala jsem lidi, kterým se ve stejnou dobu zhroutily ledviny i partnerský vztah, ženu, které byl nevěrný manžel, a další ženu, která naopak milovala dva muže. Já sama jsem v počátcích svého hledání řešila sama sebe a na partnerský vztah jsem neměla prostor. Jakmile jsem se zbavila těch největších nánosů a otevřela jsem se světu, navázala jsem partnerský vztah, který trval velkou část natáčení filmu. 

Postupně jsem zjistila, že ledviny jsou pouze záminka, začátek velkolepé cesty, která mě už na svém počátku zavedla do jeskyní Moravského krasu. Procházím se jejich chodbami, jako bych byla ve velkém těle, a pozoruji orgány, tkáně a tělní tekutiny. Plavba po řece Punkvě je pro mě cestou do podsvětí. V propasti Macocha se seznamuji s příběhem macechy, která do propasti shodila své dítě. Ukazuje se, že celý film je vlastně odhalením ženských stínových témat. Trvám na tom, aby má vlastní matka zůstala anonymní. Ať si do filmu každý dosadí tu svou. Jeskyně je přece velká matka. 

Dosud poslední verzi filmu jsem začala stříhat jako svobodná bezdětná žena. Film už jsem stříhala několik měsíců, když jsem najednou pochopila, že nemůžu dál. V průběhu střihu se věci daly do pohybu a narodilo se mi dítě. Od té doby bylo všechno jinak. Nebylo možné navázat na předchozí práci. Má stará identita tu najednou nebyla, mé staré já se zbortilo a nové dosud nebylo vytvořeno. Zbylo jen vědomí, které si uvědomovalo proces rozpadu a postupného znovurození. V koloběhu raného mateřství nebyl čas na sebereflexi, jen na prosté bytí. Teď po roce vidím, že to byl nutný krok pro můj život. A po pravdě i pro film.

Jako čerstvá matka jsem se odvážila vzít svou vlastní matku do Macochy, abych si s ní promluvila o tom, o čem jsme celý život mlčely. K tomuto kroku jsem se dlouho odhodlávala.  

Po zkušenosti vlastního porodu to šlo s lehkostí. Jako matka dcery jsem cítila, že je třeba jít do toho. Udělala jsem to pro sebe i pro svou dceru. A s matkou nás to znovu spojilo. Asi jsme potřebovaly obě stát před kamerou, abychom si mohly normálně popovídat. Stejně jako já jsem potřebovala točit film, abych porozuměla sama sobě. 

K mladé ženě, která se před více než deseti lety vydala na cestu, cítím úctu, přesto se s ní už nedokážu identifikovat. Děkuji, že tady byla, protože díky ní jsem tu teď já a mohu její příběh vyprávět. Naštěstí vím, že tím hlavním uměleckým dílem je můj život, ve kterém se proměna už stala a jehož požehnání vnímám každým dnem. Film je však jeho významnou součástí. Součástí mé vlastní očisty. Dotáhnout věci do konce, opustit je a jít dál.  


Let Viny
Režie, scénář: Tereza Tara
Producent: Tereza Tara, FAMU, GNOMON Production, s.r.o. (Jan Hubáček, Jan Bodnár) 
Kamera: György László, Zuryna Lee, Radka Šplíchalová, Ondřej Belica, Vidu Gunaratna, František Jakubec
Zvuk: Martin Roškaňuk, Lenka Mikulová, Viera Marinová
Dramaturgie: Jan Gogola ml.

Tereza Tara je známá především jako autorka oceněného filmu Hormonální akvárium o cestě antikoncepční pilulky a jejím vlivu na změny pohlaví u ryb. Natočila také film o Guru Járovi V čem je háček?, dva filmy o súfijském tanci Sedmero údolí a Be loved, uvedený na přehlídce českého umění v Museo MAXXI v Římě. Tereza Tara vytvořila řadu dokumentů pro Českou televizi a Český rozhlas a působí jako lektorka v oblasti kreativity a osobního rozvoje. Její zatím poslední film Kalado, inspirovaný uměním japonského tanečníka Saie Kijimy, byl uveden na prestižní přehlídce českých dokumentů Česká Radost na MFDF Ji.hlava 2017.





more articles from a section:  New release

dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.
dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který má premiéru na letošním festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.
dok.revueAlchymická pecNa Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, který začíná už 22. ledna, bude představeno i několik českých dokumentů. V sekci The Tyger Burns pro stále zářící generaci zkušených filmařů se objeví Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie Karla Vachka. V sekci Deep Focus se představí koprodukční snímek Efekt Vašulka o islandsko-české dvojici manželů Vašulkových a dokument Jana Daňhela a Adama Oľhy Alchymická pec, který bude mít v Rotterdamu světovou premiéru. Alchymická pec se soustředí na tvorbu Jana Švankmajera, speciálně na jeho poslední film Hmyz, který měl v Rotterdamu premiéru před dvěma lety. Režiséři Jan Daňhel a Adam Oľha sepsali pro dok.revue svou režijní explikaci k filmu.

starší články

.DOK.REVUE
02. 09. 2019


from current issue:

New releaseOn Adultery as Mirror of Our Own SelvesBarbora Jíchová Tyson, a visual artist, who has been living in America for seventeen years, has finished her first feature film Talking About Adultery this year. According to the author, the film is an essayistic collage and represents a perspective on humanity, which holds the mirror up to us all.Barbora Jíchová TysonNew releaseFREMWhat is it like to shoot a film in Antarctica? Is it possible to get into the head of artificial intelligence? And what is GAI? All this is described by the documentarist Viera Čákanyová in the text she wrote about her new film FREM in dok.revue.Viera ČákanyováNew releaseHavel Speaking, Can You Hear Me?What were the two last years in the life of former dissident, ex-president Václav Havel like? How did he reflect on the fact that he was gradually leaving this world? Documentarian Petr Jančárek talks about his upcoming documentary film capturing the final stretch of Havel’s, life, the rough cut of which was shown at the Ji.hlava IDFF in the Studio 89 section marking this year’s anniversary of the so-called Velvet Revolution.Petr JančárekThemeEmerging Czech female documentariansIs there a new tide of emerging female documentarians in Czech cinema? What’s fascinating about the work of Czech female filmmakers like Johana Ožvold, Greta Stocklassa or Viera Čákany?Will TizardSportHow to Teach Documentary FilmmakingThis year’s Ji.hlava IDFF offered a panel discussion on how documentary filmmaking is taught in Visegrad countries. Methods used to teach documentary filmmaking in different V4 countries were discussed by lecturers from selected schools. Vít Janeček introduced documentary courses at Prague’s FAMU, Attila Kékesi represented Hungarian University of Theatre and Film Arts in Budapest, Viera Čákanyová talked about study programmes at Slovak Academy of Performing Arts in Bratislava – VSMU, and Maria Zmarz-Koczanowicz discussed documentary education at National Film School in Lodz. What emerged from their fruitful discussion? Vít Janeček, Kamila Boháčková, Maria Zmarz-Koczanowicz, Attila Kékesi, Peter KerekesPoemThe reanimation of Mr. PuiuKhavn De La CruzReviewA Place to Take a BreathThe film journalist Janis Prášil compares two documentary portraits of this year – Forman vs. Forman and Jiří Suchý: Tackling Life with Ease on his blog.Janis PrášilReview Music as a Lag Between Death and InfinityJanis Prášil ruminates on Solo – this year´s winner of Ji.hlava Czech Joy section – which comes to cinemas. Did the picture succeed in depicting the inner world, so hard to portray, of a mentally ill musician? And what if it is the illness itself which enables people to take a look into the grievous core of being?Janis PrášilReviewOn Sounds by ImageThe film journalist Antonín Tesař writes about the new film The Sound Is Innocent directed by Johana Ožvold.Antonín TesařInterviewGreta Stoklassa: I Read Rather than Preach the RealityAn interview with the director Greta StoklassaKamila BoháčkováInterviewTo Surprise MyselfWhile the main competition at the International Karlovy Vary Film Festival does not feature any Czech title, the festival’s documentary section has one Czech film to offer: A documentary road movie by Martin Mareček entitled Over the Hills exploring the relationship between a father and a son, as well as the distance that separates us from others. Unlike his previous socially engaged films, the latest title provides a personal and intimate insight. But as Martin Mareček put it in his interview for dok.revue – what is intimate is universal. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováInterviewKarel Vachek: Films Just Have to Make You Laugh!One of the most original Czech filmmakers Karel Vachek made his ninth film novel called Communism and the Net or the End of Representative Democracy. Fifty years after Prague Spring and thirty years after the Velvet Revolution, Karel Vachek “with his inner laughter” looks back on the evolution of our society and predicts a transformation to direct democracy based on the possibilities of the internet that will allow for the engagement of the whole mankind without the need of representatives. His film Communism will be screened at the beginning of next year at the International Film festival Rotterdam.Kamila BoháčkováIntroductionCzech docs of the year 2019Welcome at the English double issue of dok.revue 2019. This winter issue looks back upon the Czech documentary scene in the year 2019 and serves as an annual book of the most (internationally) interesting Czech documentaries and articles about them at dok.revue.Kamila Boháčkovávideo dok.revueMasterclass: Sergej Dvorcevoj23rd Ji.hlava International Documentary Film Festival