Poslední slovo Charlotty Garrigue Masarykové

Josef Císařovský o svém novém filmu Charlotta

Charlotta (Josef Císařovský)

O vzniku prvního samostatného československého státu jsem měl jen velmi chabé vědomosti. Jistě, stále dokola samý Masaryk a TGM a prezident osvoboditel a Tomáš Garrigue Masaryk atd. A najednou se z hlubin nepaměti vynoří jakási krásná charismatická madam a ukáže se, že kdyby srdnatému Moravákovi neřekla (lze si jen stěží představit, jakým způsobem asi) – tady budeš, sloužit budeš téhle zemi, žádná Amerika, nikam nejedeš – tak by možná republika zůstala jen snem v hlavách několika snílků a intelektuálů.

Pozoruhodné, velmi pozoruhodné na dívku narozenou v Brooklynu, kde se stavěly skvělé koráby, které křižovaly vody všech světových oceánů; velmi podivuhodné na ženu, která se mohla vrátit do své vlasti a nemusela tu v Mickiewiczově ulici živořit a hynout pod dohledem špiclů rakousko-uherské policie. Takže tedy – Charlotta, … žena vizionářka?!?

Zkrátka o existenci Charlotty Garrigue Masarykové jsem měl jen zkreslené povědomí jakéhosi strhaného šedivého stínu po boku TGM na sokolském sletu dvacátých let minulého století či tak něco.

Jenže jak řekl klasik vědecko-fantastické literatury Arthur Charles Clarke: „skutečnost je vždy mnohem podivuhodnější“.

Když mně paní doktorka historie Dagmar Hájková přinesla v čítárně Masarykova ústavu Charlottinu korespondenci, deníky a fotografie, zaujala mě tato poněkud enigmatická, téměř zapomenutá postava okamžitě. Třeba událostí, která se stala krátce poté, co se v Lipsku seznámila s Tomášem Masarykem. Mladý Masaryk se chystal vyznat Charlottě lásku (udělal bych to asi taky) na romantickém výletě (byla samozřejmě střežena bytnou), ale dřív než se k čemukoliv dostal, jeho bytná poněkud při těle sklouzla do vody a zmizela pod hladinou. Masaryk se srdnatě vrhl do vody, a tak začal několikaminutový boj nejprve o život milé bytné a nakonec i o jeho vlastní. Dobrý úvod na zvýšení kreditu u slečen i na začátek každé love story, že? V literatuře je tato příhoda líčena spíše jako úsměvná historka, ale ve skutečnosti tak úsměvná asi nebyla, když po ní Masaryk upadl do bezvědomí a několik dní musel zůstat doma. O klíčové pointě však literatura mlčí. Teprve po mnoha letech se o ní u příležitosti jakéhosi výročí zmínila až sama Charlotta a pro nás ji v dobovém tisku při rešerších novinových článků objevila autorka námětu Lenka Slívová. Charlotta totiž na hrdinný Tomášův čin zareagovala netradičně: „Nemyslete si, že mě to nějak ohromilo. To by udělal každý slušný člověk!“ 

A tak Charlottina reakce přiměla Masaryka přemýšlet. A mě vlastně také. Z jakého popudu jednáme v takových chvílích? Je to naše vrozená reakce, nebo to děláme hlavně proto, aby se nám dostalo uznání, abychom na někoho udělali dojem? Charlottina poznámka, možná trochu i koketní, ale spíše kritická, měla na TGM zásadní dopad („… byl jsem jako vyměněn“). Místo aby jí konečně vyznal lásku, ji totiž v následujících dnech rovnou požádal o ruku. Kromě nesporné fyzické krásy asi Masarykovi na Charlottě nejvíc imponovalo to, co by se dalo krátce shrnout slovy: ona nikdy nelže. Podivuhodné, že? Zejména v naší době, zmítané mediálními mystifikacemi, fake news a konspiračními teoriemi, kdy webově šířené lži ohlupují naše okolí a manipulují veřejným míněním. Možná právě proto se Masaryk později tak tvrdě pustil do boje o Rukopisy a při hilsneriádě. (A Charlotta pak zhnusenému Masarykovi dvakrát zabránila zmizet v Americe.)


Na začátku scénáře jsem si pošetile vysnil, že film otevřeme Masarykovou transatlantickou cestou za Charlottou na trase Hamburg – New York. Taková scéna samozřejmě vyžaduje dobovou loď a rozbouřené moře. Tedy nároky výrazně kolidující s reálnými možnostmi českého dokumentu.       

Scénář tedy předepisuje zrezivělé lodní zábradlí, kterého se, cituji: TGM junior pevně přidržuje … na povážlivě se naklánějící lodi brázdící zimní Atlantik. (Parník Herder, na kterém plul Masaryk, se krátce nato potopil) Čtenáři zcela jistě tuší, že pravděpodobnost každého filmu je založena na obtížném, až nesnesitelném puntičkářství a nechutném pedantismu režiséra. Pro mě dodnes nepochopitelným řízením štěstěny jsme nakonec v Cuxhavenu našli fotografii parníku, který svou zrezivělostí aspoň přibližně odpovídal scenáristické vizi. Pamatoval sice jen druhou světovou válku, ale byl stavěn podle plánů z přelomu 19. a 20. století. Jenže s kapitánem nešlo hnout ohledně termínu cesty. Zatímco Masaryk se nalodil na Herder už v únoru, kapitán Elbe byl ochoten opustit doky až začátkem dubna. Nezbylo než s napětím sledovat předpověď počasí pro Cuxhaven, kde Elbe kotvila. Ještě celý březen Norové slibovali ostrý vítr a zataženo. Ale zcizování českých dětí jim jde o něco lépe.

Severní ledový oceán z pozice své nevyzpytatelné pověsti si s námi roztomile pohrál. Zatímco se scénář oddával představě mračného nebe, vlnobití a temné dramatické atmosféry, oceán se ten den zalil zářivým slunečním světlem a na moři se nehnula ani vlnka. A když jsem poprvé stanul před parníkem Elbe, podlomila se mi kolena. Vidina rzi a kovu rozežraného mořskou solí se rozplynula jako dým bramborové natě. Parník celý březen s láskou natíraný hýřil všemi barvami jako cirkusové šapitó: ostře červenou, kýčovitě žlutou a křiklavě zelenou. Kapitán chtěl samozřejmě parník před vlastním natáčením patřičně vymódit. A ti ostřílení mořští vlci na palubě se severoněmecky (tedy nesrozumitelně) pochechtávali a brblali cosi o kachňáku. Komičtější kontrast s původní představou si lze jen těžko představit. Nyní se to dá již s lehkou nadsázkou odlehčit, ale těžší depku z natáčení jsem snad ještě nezažil.

Když si spočtete náklady na jednodenní pronájem parníku, cestu z Prahy do Cuxhavenu a zpět pro pětičlenný štáb, ubytování a diety, je vám celkem jasné, že takovou šanci už podruhé nedostanete. S trpce nasládlým úsměvem jsem se pustil do natáčení. Marně na horizontu vyhlížíte rychlý nástup mračen celkem obvyklý v těchto zeměpisných končinách. Nic takového, nebe jako šmolka, azurová atmosféra Benátek nás vlídně doprovázela celou cestu. 

Nezbylo než si po návratu do Prahy zanotovat starou známou: With a little help from my friends… takže díky, dobří animátoři Grafického oddělení České televize!


Stopáž: 67´
Producenti: ČT, Česko-německý fond budoucnosti, Synergia Film
Scénář a režie: Josef Císařovský





more articles from a section:  New release

dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.
dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který má premiéru na letošním festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.
dok.revueAlchymická pecNa Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, který začíná už 22. ledna, bude představeno i několik českých dokumentů. V sekci The Tyger Burns pro stále zářící generaci zkušených filmařů se objeví Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie Karla Vachka. V sekci Deep Focus se představí koprodukční snímek Efekt Vašulka o islandsko-české dvojici manželů Vašulkových a dokument Jana Daňhela a Adama Oľhy Alchymická pec, který bude mít v Rotterdamu světovou premiéru. Alchymická pec se soustředí na tvorbu Jana Švankmajera, speciálně na jeho poslední film Hmyz, který měl v Rotterdamu premiéru před dvěma lety. Režiséři Jan Daňhel a Adam Oľha sepsali pro dok.revue svou režijní explikaci k filmu.

starší články

.DOK.REVUE
10. 09. 2018


from current issue:

New releaseOn Adultery as Mirror of Our Own SelvesBarbora Jíchová Tyson, a visual artist, who has been living in America for seventeen years, has finished her first feature film Talking About Adultery this year. According to the author, the film is an essayistic collage and represents a perspective on humanity, which holds the mirror up to us all.Barbora Jíchová TysonNew releaseFREMWhat is it like to shoot a film in Antarctica? Is it possible to get into the head of artificial intelligence? And what is GAI? All this is described by the documentarist Viera Čákanyová in the text she wrote about her new film FREM in dok.revue.Viera ČákanyováNew releaseHavel Speaking, Can You Hear Me?What were the two last years in the life of former dissident, ex-president Václav Havel like? How did he reflect on the fact that he was gradually leaving this world? Documentarian Petr Jančárek talks about his upcoming documentary film capturing the final stretch of Havel’s, life, the rough cut of which was shown at the Ji.hlava IDFF in the Studio 89 section marking this year’s anniversary of the so-called Velvet Revolution.Petr JančárekThemeEmerging Czech female documentariansIs there a new tide of emerging female documentarians in Czech cinema? What’s fascinating about the work of Czech female filmmakers like Johana Ožvold, Greta Stocklassa or Viera Čákany?Will TizardSportHow to Teach Documentary FilmmakingThis year’s Ji.hlava IDFF offered a panel discussion on how documentary filmmaking is taught in Visegrad countries. Methods used to teach documentary filmmaking in different V4 countries were discussed by lecturers from selected schools. Vít Janeček introduced documentary courses at Prague’s FAMU, Attila Kékesi represented Hungarian University of Theatre and Film Arts in Budapest, Viera Čákanyová talked about study programmes at Slovak Academy of Performing Arts in Bratislava – VSMU, and Maria Zmarz-Koczanowicz discussed documentary education at National Film School in Lodz. What emerged from their fruitful discussion? Vít Janeček, Kamila Boháčková, Maria Zmarz-Koczanowicz, Attila Kékesi, Peter KerekesPoemThe reanimation of Mr. PuiuKhavn De La CruzReviewA Place to Take a BreathThe film journalist Janis Prášil compares two documentary portraits of this year – Forman vs. Forman and Jiří Suchý: Tackling Life with Ease on his blog.Janis PrášilReview Music as a Lag Between Death and InfinityJanis Prášil ruminates on Solo – this year´s winner of Ji.hlava Czech Joy section – which comes to cinemas. Did the picture succeed in depicting the inner world, so hard to portray, of a mentally ill musician? And what if it is the illness itself which enables people to take a look into the grievous core of being?Janis PrášilReviewOn Sounds by ImageThe film journalist Antonín Tesař writes about the new film The Sound Is Innocent directed by Johana Ožvold.Antonín TesařInterviewGreta Stoklassa: I Read Rather than Preach the RealityAn interview with the director Greta StoklassaKamila BoháčkováInterviewTo Surprise MyselfWhile the main competition at the International Karlovy Vary Film Festival does not feature any Czech title, the festival’s documentary section has one Czech film to offer: A documentary road movie by Martin Mareček entitled Over the Hills exploring the relationship between a father and a son, as well as the distance that separates us from others. Unlike his previous socially engaged films, the latest title provides a personal and intimate insight. But as Martin Mareček put it in his interview for dok.revue – what is intimate is universal. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováInterviewKarel Vachek: Films Just Have to Make You Laugh!One of the most original Czech filmmakers Karel Vachek made his ninth film novel called Communism and the Net or the End of Representative Democracy. Fifty years after Prague Spring and thirty years after the Velvet Revolution, Karel Vachek “with his inner laughter” looks back on the evolution of our society and predicts a transformation to direct democracy based on the possibilities of the internet that will allow for the engagement of the whole mankind without the need of representatives. His film Communism will be screened at the beginning of next year at the International Film festival Rotterdam.Kamila BoháčkováIntroductionCzech docs of the year 2019Welcome at the English double issue of dok.revue 2019. This winter issue looks back upon the Czech documentary scene in the year 2019 and serves as an annual book of the most (internationally) interesting Czech documentaries and articles about them at dok.revue.Kamila Boháčkovávideo dok.revueMasterclass: Sergej Dvorcevoj23rd Ji.hlava International Documentary Film Festival