Feral

Režisér Jiří Holba o svém novém filmu

Psát o genezi filmu Feral mne přivádí k otázce, kde vlastně začít. Na Novém Zélandu ve stanu v třešňovém sadu, kde si kreslím storyboard o muži v lese? V australském Nimbinu o rok dříve, kde se jakožto dobrovolník v The Hemp Embassy vracím z natáčení v rádiu a zdaleka na mne japonští kamarádi křičí: „Je tady nějaký zvláštní muž z Česka!“? Na detoxu v kroměřížské léčebně o tři roky dříve, kde se zrodila myšlenka na opuštění alkoholem nasáklé České republiky a hledání nového místa pro život jinde ve světě? Nebo v mých sedmnácti letech, kdy si nahodile nahraji na VHSku televizní reportáž o charismatickém Charliem Soukupovi z jeho pozemku v Austrálii? 

Celý příběh je zvláštně propojený a film Feral je svým způsobem výsledek mého tříletého cestování různě po světě, film, který mne pak dostal zpátky do Česka.  

S Charliem jsem se seznámil na schodech The Hemp Embassy v Nimbinu díky tomu, že udělal výjimku a namísto pravidelné návštěvy jednou za měsíc přijel už po dvou týdnech. Pak jsme se celý rok pravidelně setkávali. Jednou sedíme na verandě ambasády, už se nepozorovaně setmělo a já se musel svěřit – jak jsem neúnosně svazovaný touhou a ta vede pořád jenom k bolesti – načež Charlie odvětí: „No, o tom je v podstatě buddhismus…“ (ke kterému před lety konvertoval). Poznáváním a pojmenováváním těchto záležitostí se mi ulevovalo, věci začaly dávat smysl... Spojovaly nás různé okolnosti, v datu mého narození, 17. února, šel za komunistů poprvé sedět jakožto politický vězeň, v roce mého narození se bolševikům podařilo jej vyštvat z republiky, do níž už se pak natrvalo nikdy nevrátil… 

Za měsíc zase Charlie přijel a vyprávěl, jak jej jeho soused vyhodil ze svého pozemku, bez návratu nájemného, jež mu Charlie dal na půl roku dopředu. Nestalo se mu to poprvé. Povídal, jak tam byl někde pařez, a tak se rozhodl, že jej podkope a udělá si tam ohniště... Žít s Charliem vyžaduje schopnost tolerovat jeho nápady a to, že neustále kope a staví své „Temply“. Chodili jsme po buši, kolem nás na 40 km nikdo kromě divokých krav a ostatní australské zvířeny. Ukazoval mi svoje skryté kempy, které si staví jednak kvůli své trampské nátuře, jednak jako azyly pro případ, že jej zase někdo odněkud vyhodí. 

Po dalším měsíci mne Charlie pozval na svoje místa v buši. Napsal jsem pak do svého deníku:

„Zajímalo mne to, co zpočátku děsilo. Jako bych došel tváří v tvář životu v plné síle. Prázdné pláně, les, samota. A žij! A teď co dělat. A ta nervozita ve mně, až strach – tady až do smrti. Nic víc, nic míň. Na první pohled nic. Nic zajímavé. Chtěl bych jít tím filmem proti tomu strachu, tomu pocitu studené vody. A skočit do ní. A uvidět ten svět pod hladinou.“

V podstatě bylo takové i natáčení o 9 měsíců později – o překonávání různých překážek kolem, a také uvnitř sebe. Charlie na nápad natočit s ním film reagoval myšlenkou natočit jej o řece, kterou miluje a považuje za posvátnou. Jmenuje se Timbarra. Rozhodli jsme se tedy putovat od pramenů řeky. Bylo nám souzeno jít pouze ve dvojici – kluk, co mi měl zaznamenávat zvuk, nepřišel. Terén byl občas neprostupný, prodírali jsme se křovinami a překračovali panenskou řeku. Kam jsme šli, tam nějakou záhadou padaly stromy. Jednou jsme v dešti přešli horu a se soumrakem dorazili do jeho kempu Eagle´s Nest. Stan, který tam měl postavený, byl ale plný vody. Vměstnali jsme se pod plechový přístřešek, s hlavou na ztvrdlém mraveništi, déšť pořád zužoval suchý prostor. Stromy se v tom příkrém svahu hrozivě nakláněly a Charlie vyprávěl, jak na něj tady před časem jeden spadnul a na poslední chvíli se od něčeho odrazil. Sotva se nám podařilo usnout, ozvala se strašná rána. Plechová střecha se mi zastavila těsně před nosem. Charlie na moje volání, zda je v pořádku, nereagoval. Až po chvíli odpověděl, že necítí žádné zranění. Museli jsme čekat do rozbřesku ve stejné poloze. Ráno bylo o to kouzelnější, když jsme se vyštrachali ven, ukázalo se slunce, a my si sušili oblečení. Vzápětí jsme vyrazili na nejhorší úsek kolem řeky, v nejhlubších místech se věci v báglu opět namočily. Celou dobu jsem natáčel Charlieho, jak přede mnou „utíká“. Několikrát jsem jej, vyčerpaný, ztratil z dohledu a musel si hledat cestu. Šlo o přemáhání vlastních sil, občas jsem ztratil rozvahu. Na jednom písečném ostrůvku bylo kravské hovno a na něm tři houbičky se zlatavými klobouky. Natočil jsem si detail a pak je snědl. Buš se začala otevírat, odevšud mne pozorovali různí podivuhodní tvorové a já ztrácel zábrany z neprostupných křovin a přecházení řeky, jejíž hloubka nešla odhadnout. Pak jsem někde v dálce Charlieho zase objevil. Dělal, jako by nic. Ke konci dne jsme dorazili do opuštěného kempu po shromáždění Rainbow people, ten pocit byl srovnatelný s nalezením ráje. 

Charlie má neuvěřitelnou energii. Když jsem vstával, tak už někde něco kutal a odpleveloval marihuanové zahrádky, pak několik hodin nepřetržitě povídal a kouřil u toho své směsi v bongu. Postupně mi tak odvyprávěl svůj život a vyrážel mi dech svými znalostmi prakticky čehokoliv. Když padlo poledne a teplota byla kolem 40 stupňů, vstal a šli jsme na nějaký trek buší. Večer pak vzal kytaru a spustil nekonečné mantry prostřídané variacemi na písně svých přátel – Mejly Hlavsy, Jima Čerta, Sváti Karáska... Při jeho zpěvu jsem zažíval extatické stavy, něco jako pocity absolutního prožitku života, přítomnosti. Ten zpěv musel být slyšet na kilometry daleko, skákaly během něj jiskřičky v ohni jak zblázněné, měsíc najednou vycházel z lesa mezi stromy a ptáci kolem si o nás (prý) povídali, co to za zvláštní tvory slezlo odněkud ze skály. 

Bylo to magické a jak se vše propojovalo, tak jsem pak nad natočeným materiálem zjistil, že bude fungovat také jenom naprosto propojený. Bylo to něco jako hlavolam, puzzle, které jsem musel do detailů poskládat. Během dvou let stříhání jsem si stále častěji uvědomoval, že ke mně materiál samotný promlouvá, jak (a také kdy) chce být složený.


Film bude mít svoji předpremiéru v sobotu 1. září 2018 v rámci projektu Živé kino. Více k programu najdete na www.zivekino.cz





more articles from a section:  New release

dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.
dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který má premiéru na letošním festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.
dok.revueAlchymická pecNa Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, který začíná už 22. ledna, bude představeno i několik českých dokumentů. V sekci The Tyger Burns pro stále zářící generaci zkušených filmařů se objeví Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie Karla Vachka. V sekci Deep Focus se představí koprodukční snímek Efekt Vašulka o islandsko-české dvojici manželů Vašulkových a dokument Jana Daňhela a Adama Oľhy Alchymická pec, který bude mít v Rotterdamu světovou premiéru. Alchymická pec se soustředí na tvorbu Jana Švankmajera, speciálně na jeho poslední film Hmyz, který měl v Rotterdamu premiéru před dvěma lety. Režiséři Jan Daňhel a Adam Oľha sepsali pro dok.revue svou režijní explikaci k filmu.

starší články

.DOK.REVUE
20. 08. 2018


from current issue:

New releaseOn Adultery as Mirror of Our Own SelvesBarbora Jíchová Tyson, a visual artist, who has been living in America for seventeen years, has finished her first feature film Talking About Adultery this year. According to the author, the film is an essayistic collage and represents a perspective on humanity, which holds the mirror up to us all.Barbora Jíchová TysonNew releaseFREMWhat is it like to shoot a film in Antarctica? Is it possible to get into the head of artificial intelligence? And what is GAI? All this is described by the documentarist Viera Čákanyová in the text she wrote about her new film FREM in dok.revue.Viera ČákanyováNew releaseHavel Speaking, Can You Hear Me?What were the two last years in the life of former dissident, ex-president Václav Havel like? How did he reflect on the fact that he was gradually leaving this world? Documentarian Petr Jančárek talks about his upcoming documentary film capturing the final stretch of Havel’s, life, the rough cut of which was shown at the Ji.hlava IDFF in the Studio 89 section marking this year’s anniversary of the so-called Velvet Revolution.Petr JančárekThemeEmerging Czech female documentariansIs there a new tide of emerging female documentarians in Czech cinema? What’s fascinating about the work of Czech female filmmakers like Johana Ožvold, Greta Stocklassa or Viera Čákany?Will TizardSportHow to Teach Documentary FilmmakingThis year’s Ji.hlava IDFF offered a panel discussion on how documentary filmmaking is taught in Visegrad countries. Methods used to teach documentary filmmaking in different V4 countries were discussed by lecturers from selected schools. Vít Janeček introduced documentary courses at Prague’s FAMU, Attila Kékesi represented Hungarian University of Theatre and Film Arts in Budapest, Viera Čákanyová talked about study programmes at Slovak Academy of Performing Arts in Bratislava – VSMU, and Maria Zmarz-Koczanowicz discussed documentary education at National Film School in Lodz. What emerged from their fruitful discussion? Vít Janeček, Kamila Boháčková, Maria Zmarz-Koczanowicz, Attila Kékesi, Peter KerekesPoemThe reanimation of Mr. PuiuKhavn De La CruzReviewA Place to Take a BreathThe film journalist Janis Prášil compares two documentary portraits of this year – Forman vs. Forman and Jiří Suchý: Tackling Life with Ease on his blog.Janis PrášilReview Music as a Lag Between Death and InfinityJanis Prášil ruminates on Solo – this year´s winner of Ji.hlava Czech Joy section – which comes to cinemas. Did the picture succeed in depicting the inner world, so hard to portray, of a mentally ill musician? And what if it is the illness itself which enables people to take a look into the grievous core of being?Janis PrášilReviewOn Sounds by ImageThe film journalist Antonín Tesař writes about the new film The Sound Is Innocent directed by Johana Ožvold.Antonín TesařInterviewGreta Stoklassa: I Read Rather than Preach the RealityAn interview with the director Greta StoklassaKamila BoháčkováInterviewTo Surprise MyselfWhile the main competition at the International Karlovy Vary Film Festival does not feature any Czech title, the festival’s documentary section has one Czech film to offer: A documentary road movie by Martin Mareček entitled Over the Hills exploring the relationship between a father and a son, as well as the distance that separates us from others. Unlike his previous socially engaged films, the latest title provides a personal and intimate insight. But as Martin Mareček put it in his interview for dok.revue – what is intimate is universal. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováInterviewKarel Vachek: Films Just Have to Make You Laugh!One of the most original Czech filmmakers Karel Vachek made his ninth film novel called Communism and the Net or the End of Representative Democracy. Fifty years after Prague Spring and thirty years after the Velvet Revolution, Karel Vachek “with his inner laughter” looks back on the evolution of our society and predicts a transformation to direct democracy based on the possibilities of the internet that will allow for the engagement of the whole mankind without the need of representatives. His film Communism will be screened at the beginning of next year at the International Film festival Rotterdam.Kamila BoháčkováIntroductionCzech docs of the year 2019Welcome at the English double issue of dok.revue 2019. This winter issue looks back upon the Czech documentary scene in the year 2019 and serves as an annual book of the most (internationally) interesting Czech documentaries and articles about them at dok.revue.Kamila Boháčkovávideo dok.revueMasterclass: Sergej Dvorcevoj23rd Ji.hlava International Documentary Film Festival